Gabriel se zhluboka napije iontového nápoje a hřbetem ruky si otře ústa. „Jo,“ odpoví. „A kolik bylo hodin? Když jste vyjel z domu?“ „No, to nevím. Těsně po osmé, asi čtvrt na devět. Stihl jsem trajekt v devět, ale stejně jsem měl peklo.“ „Jak to myslíte?“ „U Katji. Teda spíš u jejích rodičů. Slíbil jsem, že děcka přivezu nejpozději v devět, a přijel jsem o půl hodiny později.“ „Hádáte se hodně? Když je to tak rozčílilo?“ „Proč? To s tím přece sakra nemá vůbec nic společného.“ „Kde pracujete?“ Zabralo to. Gabriela náhlá změna tématu naprosto zaskočila. Teď těká očima mezi Karen a Thorsteinem, jako by hledal pevný bod. „Nahoře u Grothů,“ odpoví poslušně. „Lahvování a přeprava.“ „A kdo je váš přímý nadřízený?“ Gabriel chvíli přemýšlí. „Asi Jens. Je něco jako vedoucí prodeje nebo jak si teď říká, ale prakticky pracujeme sami.“ „A příjmení?“ „Groth, samozřejmě. Jens Groth, syn Björna, který to celé vlastní.“ Karen si udělá poznámku. „Kolik bylo hodin, když jste od dědečka odjel?“ Tentokrát má změna tématu na Gabriela přímo fyzický vliv. Jeho tváře získají zelenkavý odstín a Gabriel pevně stiskne područky, jako by se snažil na křesle udržet. Karen se na okamžik lekne, že bude zase zvracet. Pak si Gabriel přejede rukou po čele a očích a pomalu zavrtí hlavou. „Nechápu, jak to myslíte. O čem to sakra mluvíte?“ „Štědrý den odpoledne. Vezl jste dědečka domů, pokud to správně chápu. Nebo jste tam byl ještě někdy potom?“ Karen se poněkud uleví, když vidí, jak se Gabrielovi zase vrací zdravá barva. Podívá se jí přímo do očí. „Ne, nebyl. Vysadil jsem ho před domem a jel jsem s dětmi domů. Netuším, kolik bylo, ale hádal bych okolo půl čtvrté. A ne, od té doby jsem ho neviděl.“ „Nebyl jste ani u něj v domě? Nehledal jste tam třeba něco?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276821