delirium tremens. Ukázalo se, že dosud pil jednu a půl láhve whisky denně, k tomu nějaké víno a člověk s takovou spotřebou nemůže úplně přestat ze dne na den. Jeden z velkých rozdílů mezi Československem, z něhož jsem odcházela, a Anglií byly podmínky, za kterých bylo možno pacienta bez jeho souhlasu zavřít na psychiatrii. V Británii to téměř nešlo. Jednak tomu bránili sociální pracovníci, kteří se považovali za ochránce pacientů a často odmítali jejich hospitalizaci, i když byla pro klientovu bezpečnost. Dalším důvodem byly už zmíněné kulturní odlišnosti. Zvláštní chování je přičítáno právě jim, a tak je ve vězeních údajně hodně lidí, zejména černochů, kteří sice spáchali nějaký trestný čin, ale patřili by spíš na léčení než do basy. Psychiatři však často kvalifikují jejich abnormalitu jako kulturní zvláštnost. Stejně tak hodně bezdomovců má nějakou psychiatrickou diagnózu. Vím, že v dnešním Česku je to už podobné. S omezováním lidských práv se nakládá opatrně jako v každé demokratické zemi.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276777
(14)
Obezita Obezita je problém v každé bohaté zemi a dnes už i v těch chudých. Všude se o ní hodně mluví, méně se proti ní bojuje. Když jsem přijela do Británie, překvapil mě postoj nejen laiků, ale i odborníků, který byl úplně odlišný od našich představ zdravé výživy. Mým tlustým pacientům například dietáři v nemocnici tvrdili, že brambor mohou jíst, kolik chtějí. Povšimla jsem si také, že téměř nikdo neříká pravdu o tom, kolik váží. Obézní lidé vždy udávali nižší váhu, než ve skutečnosti měli, anorektičky tvrdily, že mají padesát kilo, ve skutečnosti váha ukázala čtyřicet. To se mimochodem týká i výšky. Vysoké ženy si naměřily méně, malí muži více, až o pět centimetrů. Pokud jde o váhu, často se vymlouvali, že se doma váží bez bot, proto ten rozdíl. Někdy jsem nelenila a přinutila je zout, abych jim dokázala, že tak velký vliv to nemá. Markantní a podstatně horší než v Česku je obezita britských dětí. Statistiky uvádějí až třicet procent malých tlouštíků. Slavný šéfkuchař Jamie Oliver se pokusil o celonárodní kampaň za zdravé stravování dětí, ale velký úspěch, myslím, neměl. Když jsem se jako rodinná lékařka starala o obézní děti, vyptávala jsem se maminek, co jim dávají do školy k obědu. Školní jídelny buď nebyly, nebo se v nich vařilo velmi nezdravě. Školákům se podstrojovaly pochutiny,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276777
které mají rádi, bez ohledu na zásady zdravé výživy. Většina jídel byla smažených a vzpomínám si, že nejoblíbenější jídlo, které si dávaly i moje děti, byly hranolky posypané sýrem. Na moje dotazy rodičům obézních dětí, co jim dávají do školy k jídlu, jsem dostávala očekávatelné odpovědi. Většinou jim balili sendviče s majonézou, čokoládovou tyčinku a v žádném balíčku nechyběly smažené brambůrky – crisps, což je považováno za grunt každého oběda. Na jedné z prvních rodičovských schůzek ve škole, kam chodily naše děti, rozpoutala ředitelka vášnivou debatu, protože chtěla brambůrky zakázat. Ne že by měla obavy o figury svých svěřenců, ale vadilo jí, že s nimi drobí a dělají nepořádek. Všichni rodiče kromě mě spustili křik, že to přece není možné a co jim budou dávat k jídlu, když ne brambůrky. Paní ředitelka svůj návrh rychle stáhla. Pokud jde o nápoje, vodu děti používaly zřejmě jenom na mytí. Ve škole i od rodičů dostávaly jen slazené limonády. Když jsem radila matkám, aby místo brambůrek dávaly dětem pomeranč, syrovou mrkev nebo rajče, koukaly na mě nechápavě a tvrdily, že to by jejich děti nejedly. Měla jsem dojem, že moje měřítka pro obezitu jsou mnohem přísnější. Jejich děti jim zřejmě připadaly roztomile kulaťoučké a ne tlusté. Zajímavý postřeh měl můj syn, když si v pubertě začal všímat dívek. Tvrdil, že problém spočívá v tom, že každá jeho spolužačka má ještě tlustší kamarádku, a proto si připadá štíhlá. Když ke mně do ordinace přišly teenagerky, které měřily metr šedesát a vážily sedmdesát kilo, velmi opatrně jsem jim naznačila, že by měly trochu shodit. Obvykle se tvářily nechápavě, protože si vůbec oplácané nepřipadaly. Zvyky z mládí si neseme obvykle po celý život a když se dívám, co si dávají k obědu dospělí Angličané,
100
Ukázka elektronické knihy