Jedinečný nůž (Ukázka, strana 99)

A ještě jeden člověk s nimi tenkrát byl, bývalý mariňák, co se živil jako profesionální badatel nebo tak něco. Měli namířeno doprostřed pustiny a navíc si tam nahoře musí člověk dávat pozor na lední medvědy. Archeologové se vyznají v lecčem, ale střílet se každopádně neučíme a není od věci mít s sebou někoho, kdo to umí, a navíc se vyzná v navigaci, v táboření na sněhu a vůbec věcech kolem přežití. Jenže z ničeho nic se všichni ztratili. Byli vysílačkou ve spojení s nedalekou výzkumnou stanicí, ale jednoho dne přestali odpovídat a víckrát o nich nikdo neslyšel. Zuřila tou dobou nějaká sněhová vánice, ale nic až tak mimořádného. Záchranná výprava našla jejich poslední tábor víceméně neporušený, jen zásoby sežrali medvědi, ale po lidech nenašli jedinou stopu. A to je asi tak všechno, co ti o tom můžu povědět.“ „Dobře,“ přikývl Will. „Děkuju. A prosím vás, ten novinář,“ zastavil se ještě u dveří. „Říkal jste, že se zajímal zejména o jednoho z těch lidí. Kdo to byl?“ „Ten polární dobrodruh, jmenoval se Parry.“ „Jak vypadal? Ten novinář, myslím.“ „Proč se ptáš?“ „Protože…“ žádný přesvědčivý důvod Willa nenapadal. „Ani nevím. Jen tak.“ „Vysoký blonďák, jestli si dobře vzpomínám. Hodně světlé vlasy měl.“ „Dobře, děkuju.“ Will se obrátil k odchodu. Muž ho mlčky sledoval a maličko vraštil čelo. Will si všiml, že sahá po telefonu, a spěšně vyšel z budovy. Až venku si uvědomil, že se chvěje. Ten takzvaný novinář byl jedním z mužů, který přišli do jeho domu, vysoký muž s tak světlými vlasy, že se zdálo, jako by neměl obočí ani řasy. Nebyl to ten, kterého Will shodil ze schodů, byl to ten druhý, ten, co se objevil ve dveřích obývacího pokoje právě ve chvíli, kdy Will sbíhal dolů a přeskakoval ležící tělo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276717