Kunderovy básně z Mladých archů žádnou hvězdnou básnickou dráhu nepředznamenávají. Mají daleko k Rimbaudovi, Lermontovovi, Keatsovi či Shelleymu, s nimiž Kundera srovnává svého Jaromila v románu Život je jinde. Nevím, kdy si své moderní básně z mládí naposledy četl a nakolik mu sloužila paměť, když se v roce 1966 ohlížel za svou ranou tvorbou, ale v rozhovoru s A. J. Liehmem své první poetické pokusy přeceňuje dosti nestydatě: „Mé první básničky byly asi o hodně lepší než ty, co jsem později vydával, visely někde mezi surrealismem a poezií, jak ji tenkrát dělala Skupina 42, Blatný, Kainar, Kolář. Tyhle tři básníky jsem měl moc rád.“15 Na podzim roku 1948, když Koncový příběh vyšel, však už Milan Kundera nechal Brno za sebou. Odjel na vysokou školu do Prahy, kde se v příštích letech zamiluje do Moniky Gajdošové – slovenská dramaturgyně a zapálená stalinistka je o šest let starší než Kundera, snad proto udělá z rozechvělého básníka muže.
15
A. J. Liehm: Generace, Praha, Československý spisovatel 1990, str. 52.
102
po kor2__konec 888 kundera.indd 102
3.6.2020 16:05:10
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276713