Kapitola PATNÁCTÁ
Lucka a tma „Dobrý den,“ pozdravila Lucka a málem už dodala: Jak vám mohu pomoci? Věděla ale, že pán v buřince si sem nepřišel pro pomoc. Už ho jednou viděla – byl to ten s narudlým, vzteklým obličejem v příliš těsném svrch níku, který se snažil vyhnat malého chlapce z oddělení astrofyziky, ještě než se Lucka oficiálně stala knihovnicí. Rozbušilo se jí srdce a chvíli měla chuť utéct od infor mačního pultu. Ale ne, nedovolí přece tomu pánovi, aby ji tak vystrašil. A tak místo toho promluvila úplně klidně, hrdá, že se jí ani trochu netřese hlas: „Co ode mě chcete?“ Muž se na ni přes informační pult zamračil. „Chci si stěžovat.“ Jeho hlas zněl tak nějak mokře a těžce. „Tohle není oddělení stížností,“ odpověděla Lucka. „Do oddělení stížností musíte jít dolů po schodech, přes halu, po mostě, kolem vodopádu, třetí odbočka doprava a potom pátá doleva a pak dlouho rovně.“ Lucka vůbec 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276681