Nejdražší Johnny! Můj nový kamarád se rozhodl, že se mnou pojede za babičkou. A také jedna kamarádka. Můj nový kamarád jel poprvé v životě vlakem. A přitom je už docela starý. To je sranda! Cestou jsme viděli koně, jak stál na louce úplně sám. To bylo smutné! Máš rád koně? Koňskou pusu, Tvůj táta
„Jen se podívej.“ Pííísssk, vrrrzzz. „Koooukej! Pííísssk, vrrrzzz… ono se to hýbe!“ „Hlavně mi teď příšerně lezeš na nervy,“ komentovala Sofie Smrťákovu zábavu. Zvuk málo naolejovaných pantů v opěrce byl nadmíru otravný, protože to znělo, jako kdyby někdo tupým nožem řezal polystyren. Pííísssk, vrrrzzz. Pííísssk, vrrrzzz … Smrťák: „Ale podívej se přece! Já něco dělám, a přitom kvůli tomu nikdo neumře!“ Ta věta, kterou mohl pronést kdokoli od malého dítěte po nositele Nobelovy ceny za filozofii, Sofii zřejmě trochu uklidnila. „Jen mu prosím neříkej nic o tom, že dveře mají čidlo na pohyb a otevírají se automaticky,“ pošeptal jsem Sofii. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276676