Nejdražší Johnny! Můj nový kamarád se rozhodl, že se mnou pojede za babičkou. A také jedna kamarádka. Můj nový kamarád jel poprvé v životě vlakem. A přitom je už docela starý. To je sranda! Cestou jsme viděli koně, jak stál na louce úplně sám. To bylo smutné! Máš rád koně? Koňskou pusu, Tvůj táta
„Jen se podívej.“ Pííísssk, vrrrzzz. „Koooukej! Pííísssk, vrrrzzz… ono se to hýbe!“ „Hlavně mi teď příšerně lezeš na nervy,“ komentovala Sofie Smrťákovu zábavu. Zvuk málo naolejovaných pantů v opěrce byl nadmíru otravný, protože to znělo, jako kdyby někdo tupým nožem řezal polystyren. Pííísssk, vrrrzzz. Pííísssk, vrrrzzz … Smrťák: „Ale podívej se přece! Já něco dělám, a přitom kvůli tomu nikdo neumře!“ Ta věta, kterou mohl pronést kdokoli od malého dítěte po nositele Nobelovy ceny za filozofii, Sofii zřejmě trochu uklidnila. „Jen mu prosím neříkej nic o tom, že dveře mají čidlo na pohyb a otevírají se automaticky,“ pošeptal jsem Sofii. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276676
Nenechala se dlouho prosit. „Hele, támhle vepředu jsou takový skleněný dveře. Postav se před ně a zvedni ruku.“ Smrťák se zatvářil, jako by dostal dárek, a na dalších deset minut se pííísssk, vrrrzzz proměnilo na tssst, pffft, šššt. Smrťák měl teď novou hru: Prošel otevírajícími se dveřmi, počkal, až se zase začnou zavírat, a pak vymrštil ruku do zmenšující se škvíry… šššts… Po třech minutách začal opakující se proces doprovázet hlasitým „ČÁÁÁRY MÁÁÁRY!“ Vlak byl skoro prázdný. Ve vagónu s námi jeli jen tři další cestující. Nejspíš si mysleli – vyškolení sledováním dokumentárních filmů –, že Smrťák trpí poruchou podobnou autismu či Tourettovu syndromu, a že je mu tedy dovoleno dělat to, co právě naprosto oddaně činil. „Čáááry máááry.“ Gššš pfff. „Čáááry máááry.“ Mezitím něco šeptal jako kouzelník před svým trikem a já jsem byl opravdu dojatý tím, s jakou radostí se Smrťák ve světě živých pohyboval. „To teda koukám. Žes ještě nevyletěl z kůže,“ řekla Sofie, která naprosto přesně odhadla, jak moc jsem se při vší blahosklonnosti musel držet, abych Smrťáka neupozornil na jeho nekonformní chování, a na chvíli mi stiskla předloktí, které spočívalo vedle ní na opěrce. Okamžitě jsem si vzpomněl na všechny doteky, kterými mě kdy obdařila. Nedotýkala se mě často, ale když, pak byla v tom dotyku cítit její rozhodnost. Její vůle udělat gesto, radost kůže z kontaktu, projev oddanosti. A pak nechala ruku položenou na mém předloktí a společně jsme sledovali Smrťáka, jako kdybychom hleděli na dítě, jak se mu poprvé podařilo projet na kole ulicí, zatočit za roh a nespadnout. ___ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276676
Vlak projížděl rovinatou krajinou, kterou jsem znal tak důvěrně, že jsem se vždycky ve správný okamžik podíval z okna, abych zjistil, jaké změny se udály v místech, která jsem dřív nazýval domovem. Krajina v oblasti čelní morény byla překrásná a protkaná sytou zelení. Obloha a mraky vypadaly jako na dětských kresbách: jednolitá modř nebe s nadýchanými peřinami oblaků. „Co teď vlastně budeme dělat?“ zeptal se Smrťák, kterého už procházení automatickými skleněnými dveřmi také začalo nudit. „Teď?“ zeptala se Sofie. „Teď zažijeme jednu z největších frašek, jakou jsem kdy viděla.“ Já: „Jen proto, že máme rádi rituály.“ Sofie: „Kolikrát jsem byla u tvojí matky?“ „Třikrát,“ zalhal jsem. „Ha! Dvakrát! Naposledy jsem s tebou nesměla jet, protože jsem den předtím řekla, že budeš mít jednou problémy, pokud svůj vztah k matce nepřehodnotíš. Tys pak řekl, že nemáš zapotřebí vozit k ní lidi, kteří ji nemají rádi. A když jsem pak prohlásila, že něco takovýho jsem ani zdaleka neřekla, tak už jsi byl venku ze dveří a dělal jsi ten zvuk.“ Já: „Jakej zvuk?“ Sofie: „Ten, co děláš vždycky, když tě někdo přistihne a ty začneš zdrhat, ale stejně chceš, aby ostatní slyšeli, že jsi naštvanej. To ‚Choooahhh‘.“ „Choooahhh?“ zeptal jsem se a udělal ten zvuk, který dělám vždycky, když mě někdo přistihne. Sofie: „Přesně tenhle!“ Smrťák řekl: „Jak se vy dva bavíte, to se musíte vážně hrozně milovat.“ Byl jsem šokovaný tím, jak mě přistihl. Vzalo mi to dech. Sofie se na Smrťáka podívala, zavrtěla hlavou a začala se dívat z okna. 101 Ukázka elektronické knihy