„Na tom nesejde. Prosím, vezmi si to. Spolkni to hned.“ „Ale člověk by je měl brát, jenom když to chytí.“ „Hele, pokud jsi to chytila, tak čím dřív to začneš brát, tím líp. Na.“ Vrazil jí pilulky do ruky. Vzala si lahvičku, podívala se na štítek a pak na MacNeila. „Škoda žes nebyl poblíž, když je potřeboval Sean.“ To zabolelo. Především proto, že to nebylo fér. „To tys přece chtěla, abych odtud odešel.“ Strčila si lahvičku do kapsy. „Možná si to vezmu později.“ Odmlčela se. „Odvezl bys mě k Millennium Dome? Nemám povolení jezdit po městě. A taxíka si teď člověk taky nezavolá.“ Přikývl. „Co ti řekli?“ „O čem?“ „Jak to s ním vypadá.“ Podívala se na něj. „Neřekli mi nic. To totiž ani nemusejí. Každý ví, jaká je šance na přežití.“ Oči se jí zalily slzami a kousla se do spodního rtu tak silně, až se na něm objevila kapička krve. MacNeil se jí nedokázal podívat do očí. Hleděl do koberce a vzpomínal, jak se po něm kdysi váleli se synem. Když byly Seanovi asi tři roky, dívali se spolu na starý film s Clintem Eastwoodem, který zrovna běžel v televizi. Hodný, zlý a ošklivý. Člověka by nenapadlo, co dítěti uvízne v hlavě. Eli Wallach 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276669