„Na tom nesejde. Prosím, vezmi si to. Spolkni to hned.“ „Ale člověk by je měl brát, jenom když to chytí.“ „Hele, pokud jsi to chytila, tak čím dřív to začneš brát, tím líp. Na.“ Vrazil jí pilulky do ruky. Vzala si lahvičku, podívala se na štítek a pak na MacNeila. „Škoda žes nebyl poblíž, když je potřeboval Sean.“ To zabolelo. Především proto, že to nebylo fér. „To tys přece chtěla, abych odtud odešel.“ Strčila si lahvičku do kapsy. „Možná si to vezmu později.“ Odmlčela se. „Odvezl bys mě k Millennium Dome? Nemám povolení jezdit po městě. A taxíka si teď člověk taky nezavolá.“ Přikývl. „Co ti řekli?“ „O čem?“ „Jak to s ním vypadá.“ Podívala se na něj. „Neřekli mi nic. To totiž ani nemusejí. Každý ví, jaká je šance na přežití.“ Oči se jí zalily slzami a kousla se do spodního rtu tak silně, až se na něm objevila kapička krve. MacNeil se jí nedokázal podívat do očí. Hleděl do koberce a vzpomínal, jak se po něm kdysi váleli se synem. Když byly Seanovi asi tři roky, dívali se spolu na starý film s Clintem Eastwoodem, který zrovna běžel v televizi. Hodný, zlý a ošklivý. Člověka by nenapadlo, co dítěti uvízne v hlavě. Eli Wallach 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276669
označil Eastwooda za „zrádnou svini“. A když se pak druhý den MacNeil a Sean kočkovali, chlapec na něj zničehonic zakřičel: „Ty z rána svině!“ Ještě půl hodiny poté se MacNeil s Martou třásli smíchy. „Tak snad abychom už vyjeli.“ Na ulici bylo téměř jasno, přestože světlo bylo stále mlhavé a vzduch snad ještě chladnější než předtím. V domě však vládla tak skličující nálada, že venkovní prostředí působilo téměř vesele. Když MacNeil držel Martě otevřené dveře, všiml si, jak se ve vedlejším okně pohnuly žaluzie. Všichni sousedé nepochybně viděli, jak Seana odváží sanitka. Dalo se tedy čekat, že se z MacNeilových stanou vyděděnci, malomocní moderní doby. Všichni se jim budou vyhýbat obloukem. ii. Jeli pod jižním přivaděčem k Blackwallskému tunelu a na kruhovém objezdu odbočili na Millennium Way. Před nimi se objevila majestátní kupole na obrovské konstrukci z ocelových sloupů, která dominovala pustině severního Greenwiche. Čtyřproudová silnice je dovedla přes opuštěnou průmyslovou zónu na parkoviště vedle stanice metra a autobusové zastávky. Metro ani autobusy nejezdily už celé týdny, ale parkoviště bylo přeplněné. Zahalení vojáci u vjezdu je mávnutím vpustili dovnitř a MacNeil projel 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276669
kolem seřazených sanitek k modré ohradě, provizorně postavené kolem kupole — kolem té pošetilosti za miliardy liber, která po krátkodobém fungování coby koncertní sál konečně našla využití. Nyní ji plnili nemocnými a umírajícími. Rozlehlá hala v přízemí byla rozdělená příčkami a vybavená několika tisíci lůžky, aby se odlehčilo nemocnicím ve městě. Podél nástupišť autobusové zastávky stála sešikovaná flotila sanitek. MacNeil zaparkoval v centrální části před kruhovým objezdem na konci silnice a potom společně spěchali ke vstupu v provizorním oplocení. Červený asfalt kolem kupole byl posetý vozidly a zahalenými zdravotníky, kteří proudili sem a tam. Všude kolem vládl chaos. Nikde nebyly žádné cedule s pokyny pro návštěvníky, protože návštěvníky tu nikdo nečekal. Marta a MacNeil netušili, do kterých dveří mají vejít nebo na koho se obrátit. Nikde žádná recepce, a když vešli do rozlehlých prostor ohraničených bílými igelitovými plachtami, nikdo si jich nevšímal. Vzduchem se nesl neobyčejný hluk. Hukot topných těles nad hlavou. Tisíce hlasů překřikujících nářek nemocných. Kýchání, kašel, sténání a dávení. Sanitáři v bílých úborech projeli kolem s lůžkem. Mladík, kterého vezli, byl mrtvý, jen napůl zakrytý přikrývkou potřísněnou krví a zvratky, a otevřenýma 100
Ukázka elektronické knihy