Ale už neměla sílu, řešit to sama, zkrátka potřebovala léky, které ji uklidní a pomůžou zase usnout. Povolila napnuté svaly ve tváři, v hlavě jí tepala nesnesitelná bolest. Došla k barelu s chlazenou vodou, hodila do sebe další růžovou pilulku a zapila ji douškem vody. Náhle si uvědomila, že už je to s ní asi vážné, když skončila tady mezi nimi. Znovu se rozhlédla kolem sebe. Postarší dáma vedle ní trhala nekontrolovatelně nohama a stále si poposedávala. Ilona si hodila nohu přes nohu a křečovitě svírala drahou kabelku v klíně. Chlap vedle ní byl cítit zatuchlinou a obličej měl rozškrábaný do krve. Nejhorší byl prázdný pohled, kterým se na ni díval. Žena s dětskou sponkou ve vlasech se na ni usmála, ale Ilona raději sklopila oči. Naštěstí tam byli i dva lidé, na kterých si ničeho zvláštního nevšimla. Motivační plakát s nápisem: Nepodceň každodenní stres! Ji také příliš neuklidnil. Dnes se poprvé zastavila a padla na ni únava. Asi to bylo způsobené teplem v čekárně nebo se jen přihlásily probdělé noci z posledních měsíců? Teď by najednou tak spala, jenže to tu nemůže. Začala si v hlavě projíždět den, který má za sebou. Jestli náhodou na něco nezapomněla, protože v ordinaci nebude chvilku na mobilu. Taky by ji mohl někdo shánět a ona by třeba omylem zpanikařila a řekla, že je tady. Nikdo v práci to nesmí zjistit! Jistě by jí to zkazilo dobrou pověst, začalo by se o ní šuškat, že má problémy a to ona rozhodně nechce! Myšlenky jí znovu rychle naskakovaly a únava byla rázem pryč. Zavřela oči a vybavila si dnešní příšerný den: Ráno totálně nevyspalá předala všechny pokyny hospodyni a uklízecí firmě. Dětem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276631
ještě z postele objednala oblečení na podzim. Pak si dala silné kafe a zakousla se do suchého toustu, nesmí se moc cpát i toust stačí, aby potlačila nevolnost z hladu. Obraz obtloustlé stárnoucí ženy byla její noční můra už několik let. Dělala maximum, aby se jí to také nestalo. Snažila se, si svůj věk nepřipouštět. Jen ráno na ni koukala z mírně zamlženého zrcadla, skoro cizí ztrhaná osoba. To když povolila stále napjaté obličejové svaly, tak se takřka nepoznala. Dnes se ale raději příliš nezkoumala. Navíc ji už teď bolela hlava z včerejší divoké noci. Rychle zkontrolovala připravenou snídani pro manžela i děti, pak si šla opláchnout obličej do koupelny. Za deset minut už vybíhala se dvěma retrívry mezi ještě spící domy v sousedsvtí. Návrat, sprcha, žrádlo psům, ježiš, ještě chtějí oba podrbat… Čerstvě uvařená káva voněla kuchyní, manžel již oblečený usedá ke stolu. Ilona jde vzbudit děti. Cítí tepající bolest ve spáncích. Mladší dcera nechce vůbec vstát. Iloně stoupá tlak, nemůže si dovolit přijet do práce pozdě, i když na dnešek skoro nespala. Naštvaně rve dcerce drahý mobilní telefon z ruky, ta se dá do pláče a není k utišení. Ilona ji dotáhne ke stolu, pak se běží nalíčit a obléknout. V koupelně ji zarazí pohled na pomačkaný kostýmek ze včera a v puse ucítí pachuť vína. Výčitky ji zachmuří stále pomačkanou tvář. Rychle přidá kostým k věcem do čistírny. Na jeden hlt do sebe hodí už studené kafe bez cukru a mléka, brufen, pak taky odporně vypadající tabletu, která by měla potlačovat pocit hladu, ještě lék na zmírnění hormonálních výkyvů, něco proti
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276631
padání vlasů, stárnutí atd. Ilona do sebe hází léky po hrstech. Ale raději poodešla z kuchyně, aby ji u toho nikdo neviděl. Manželovo pa, dcery ve školních uniformách zamávají a úspěšně se vyhýbají puse, kterou se jim snaží vnutit. „Rodinko, mrkněte se ještě na mě, než se mi rozutečete!“ zakřičí nakonec direktivně. Dcery na tváři vyloudí spíše škleb a manžel se přehnaně usměje. Ilona hupsne o dva schody výš a udělá společnou selfie. Nový školní rok bez fotky prostě ani nemůže začít. Rychle ji prožene filtry, vyretušuje si vrásky kolem očí a pak ji hodí na sítě. Důležitý je přece čas, nebudu ji tam dávat odpoledne, mumlá si pro sebe, když pospíchá k autu. Pink, první komentář. Vy jste krásná rodinka. Pink, pink, pink, lajky se jen hrnou. Spokojená Ilona usedá za volant. Všechno musí fungovat, hlavně rodina! Rychlý pohled na hodinky, no, to zase musím tu zacpanou Prahu proletět. Kolona, rychlý telefonát s asistentkou. „Jak to myslíte, že tam ještě nejste? Hned, jak budete v kanceláři, odešlete tuto zprávu Marianovi Dlouhému z oddělení třetí divize.“ Ilona křičí do hodinek propojených s mobilem. Tramvaj na ni zvoní, sakra nedala jsem přednost. Ilona rychle přejede koleje. Ach ne, policejní hlídka! „Teď musím končit! Víte, co máte dělat?“ asistentka souhlasně zašvitoří odpověď a Ilona nahodí svůj nejmilejší usměv. Než zastaví, rozepne si knoflík u sexy střižené košile. V hlavě jí opět pulzuje bolest vyvolaná dalším stresem. Policistu ani nenechá promluvit. „Promiňte mi prosím, já přesně vím, co jsem udělala,“ přitom se podívá přes okénko na mladého policistu tak, že on vlastně zapomene, 100 Ukázka elektronické knihy