2003 Vašek by nikdy nevěřil, jak děsivý pohled je do ústí hlavně, která vám míří do obličeje. Byl zmatený, vystrašený a ztracený. Zíral do těch dvou temných děr a myslel na to, zda smrt bolí. Jak moc je rychlá… a co je po ní. Možná by to bylo vysvobození. Svět je kruté místo plné bolesti a žalu. Jenomže nehodlal zemřít, to věděl jistě. Vlastně se smrti nesmírně bál. Kolikrát nad ní přemýšlel a vždycky došel k jednomu – není nic horšího. Žádné vysvobození! Pokud tedy věčná temnota není vysvobozením. „Vstávej!“ poručil člověk, který zbraň obsluhoval. Marek. Teprve teď si naplno uvědomil, co se děje. Ten podělanej feťák mu mířil na ksicht. A právě to, že to byl feťák, na tom bylo nejhorší. Feťáci jsou nevyzpytatelní. Feťáci jsou špína. „Co to kurva znamená?“ vysoukal ze sebe. Pomyslel na to, že je to nejspíš poslední věta, kterou v životě řekl. Kéž by ne. „Půjdeme na procházku,“ usmál se Marek. Vašek koukl ven. Byla tma. Byl natolik zmatený, že nevěděl, jestli je noc, nebo se blíží ráno. Nedokázal pořádně myslet. Mozek už opět hmatal po tlačítku restart nebo ještě lépe off. „Tak vstávej,“ poručil Marek klidně.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276629
„Ne,“ odsekl Vašek. Byl vystrašený, ale zároveň se v něm probouzelo něco zcela nového – vztek. Skutečný vztek. „Ne?“ „Jdi do prdele!“ „Víš moc dobře, že to klidně zmáčknu.“ Měl pravdu. Vašek si byl jistý, že ten psychopat toho schopný je. Chtělo se mu plakat. Pálily ho oči, ale snažil se zachovat si poslední zbytky důstojnosti. „Kam chceš jít?“ vysoukal ze sebe. „Konečně na to místo, kam se pořád nemůžeme dostat. Jsme jak nějaké sračinky, které se bojí deště. To je black metal? Leda hovno. Už toho mám dost, ztrácíme čas, nepřijeli jsme sem kvůli nostalgickému tlachání. To mě vůbec nezajímá! Minulost mě vůbec nezajímá. Seru na ní. Je čas se konečně posunout dál.“ „Jsi hnusnej feťák!“ „Tak ty už to víš?“ byl Marek upřímně překvapený. Na moment se zdálo, že brokovnici sklopí, ale neučinil tak. „Viděl jsem, jak si to svinstvo vrážíš do ruky. To je black metal? To je možná tak nějaká hippie píčovina!“ „Posouvá mě to dál. Otevírá mi to brány do nových dimenzí. Rozšiřuje mi to mysl. To nikdy nepochopíš…“ Vašek se opět vracel zpátky, vztek se pořád dral na povrch, ale věděl, že tudy cesta nepovede. Jestli chce žít, musí přistoupit na Markovu hru. Musí. Chtěl žít. Ale byl tak vystrašený, tak zmatený… „Kam chceš jít?“ zopakoval. „Už jsem ti to řekl! Nechovej se jak totální kretén!“ vykřikl Marek s takovou intenzitou, až to Vaška ochromilo. Tomu hovadu dokonce 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276629
odletěla slina od huby. Teprve teď se skutečně bál. Teprve teď popošel do zóny, kde zuřivě blikala červená kontrolka. Tady končila veškerá sranda. „Ale proč?“ zeptal se Vašek. Hlas ho zradil, chtěl být silný, ale zaznělo to spíš jak zaškemrání. Pořád ležel v posteli a cítil se tak bezbranný. Tak nahý… „Protože je to místo, kde se budou psát nové dějiny naší kapely. Vše postupuji vyšší moci. Tou je naše kapela. Vlastně… kapela… Žádná kapela. Barbarians je něco víc než kapela. Jsem to já ve své pravé podstatě!“ Vašek si vzpomněl na všechny ty historky o Mayhem. Dead, Euronymous, Count Grishnackh… Ten blázen skutečně věřil, že může následovat tyhle psychopaty. To na tom bylo nejděsivější. Viděl, co dokázali… viděl, že se klidně potřísnili krví. Ale proč? K čemu jim to bylo? „Rád s tebou budu hrát,“ zašeptal Vašek. Byl to zoufalý pokus, což věděl, sotva to vypustil z huby. Marek sklopil zbraň, aby se mohl pořádně hlasitě zasmát. Byl to smích šílence, který se rozhodl opustit reálný svět. Jako by se otevíralo samotné peklo. „Ale já s tebou hrát nechci. Copak to nechápeš? Nepotřebuji tě! To já jsem Barbarians. Ty jsi jen osina v mém zadku.“ „Vůbec to nechápu.“ „Burzum… jeden člověk. Bathory… jeden člověk. Pořád to nechápeš?“ „Tak proč jsem tady?“ 100 Ukázka elektronické knihy