olympiáda ve skoku do kaluží, byla bych určitě světovou šampionkou! Rozárka prokličkovala posledním úsekem cestičky a řítila se do pomyslné cílové rovinky. Zrovna když doskákala k poslední kaluži, hupslo tam nečekaně neznámé štěňátko a postříkalo ji. „Ahoj, pejsku!“ pozdravila vesele Rozárka a ždímala si vodu z copánků. „Kde ses tady vzal?“ Sklonila se ke štěňátku, aby se mu podívala na obojek, ale žádný nemělo. „Ztratil ses?“ Štěňátko pohotově zavrtělo hlavou. Ze zplihlých oušek mu při tom stříkaly kapky vody. „Chtěl by sis se mnou a s mým bratrancem Jendou hrát?“ zeptala se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276617
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276617
Rozárka a rozběhla se po zahradní pěšince. Štěně bez váhání pelášilo za ní. Dveře chaty byly otevřené dokořán, a tak Rozárka s pejskem vtrhli rovnou do obývacího pokoje. Jenda seděl na okenním parapetu a zaujatě si četl knížku s hádankami. Zvedl oči a upravil si brýle, které mu sklouzly na špičku nosu. „Řekl bych, že štěňata do domu nesmí,“ prohlásil ustaraně. „A zvláště ne mokrá štěňata s tlapkami od bláta!“ Pejsek hopsal po místnosti, drcl do Jendovy hromady knížek a dědečkova stojanu na deštníky. Všechno popadalo na zem. Pak přiběhl k Jendovi a vyškubl mu z ruky rozečtenou knížku.
Ukázka elektronické knihy