„Vidíte, proto se do toho musíme pořádně vobout. První veřejný meeting jsem naplánoval na příští týden. Pošlu vám seznam témat a jdeme na to!“ uzavřel doktor Cvrnk.
24 dnů do ukončení Programu 60, čtvrtek 14.18 hodin, kancelář FBI, New York Agent Harvey Stormare nesl již čtvrtou rundu kávy do výslechové místnosti. Dnes jsou v kanceláři od sedmi ráno a vypadá to na zatraceně dlouhý den. Ráno policisté přivezli Lawrence Heimanna a nebyl zrovna v kondici. Od té doby se snaží zmapovat každou minutu z posledních 48 hodin jeho života. Lawrence Heimann neutíkal dlouho. Když navštívil ambulanci Programu 60, tak pochopitelně netušil, že se její pracovníci okamžitě spojí s FBI. Chtěl pouze něco na utišení bolesti hlavy. Naivně se ptal, jestli se dá růst paroží zastavit. Byl zoufalý, chtěl svoji normální hlavu zpět. Co ho překvapilo, byla lékařova angažovanost. Z chování doktora Reeda pochopil, že případů jako je on, tady mnoho neměli. Nicméně vůbec netoužil po tom, stát se pokusným králíkem. To rozhodně ne! Takže se sebral a prostě odešel. Nebo spíš vypadnul. Že by ho stíhali nějací muži vůbec nezaznamenal. S oběma agenty se míjel. Šok přišel o pár hodin později, když uviděl svou tvář v televizi. Právě seděl na obědě v restauraci, když se na obrazovce objevil záznam z kamery v ambulanci. Televize ale běžela s vypnutým zvukem, vůbec netušil proč ukazují jeho podobiznu. Dostal strach. Poprvé v životě utekl bez placení. Zaběhl do nedalekého parku, aby si vše v klidu promyslel. Domů nemohl, to mu bylo jasné. Do práce už vůbec. Kam ale tedy? Hotely a ubytovny jsou vyloučené, tam by se musel přihlásit. Pak si vzpomněl na kamaráda, který si pronajímal garsonku, „šmajchlkabinet“, jak tomu říkal. Po rychlém telefonátu byla na dva dny
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276608
jeho. Do práce poslal omluvenku e-mailem. Víc udělat v současnosti nemohl. Za dvě hodiny už ležel ve svém novém „domově“ a pečlivě sledoval zprávy v televizi. Netrvalo to dlouho a na obrazovce se znovu objevila jeho tvář. „Hledáme informace o tomto muži. Není to zločinec, ani osoba jinak porušující zákon. Jedná se o osobu, která by mohla zásadním způsobem objasnit původ epidemie paroháčů. Žádáme občany, pokud ho spatří, aby neprodleně volali ......“ Já? Já že bych věděl něco o paroháčích? Jak na tohle přišli?!!! Probral svoji situaci ze všech stran, hlava mu jela jako elektrárna. Za pár hodin měl jasno. Nemá šanci. musí se vzdát. Odhodlal se, že se vydá lékařům z Programu 60 sám. Sedl na motorku a vyrazil. Bohužel se cestou musel zastavit pro benzín. Helmu neměl, už se mu nevešla na hlavu, takže ho jeden z policistů, tankující služební vůz poznal. A tenhle chlap o větičce „není to zločinec, ani osoba jinak porušující zákon“ neměl ani tušení. Okamžitě vytasil zbraň, kterou na něj mířil, řval přes celou pumpu, ať si lehne s rukama za hlavou na zem. Snaživej idiot, pomyslel si Lawrence. Policajt nakonec ještě vystřelil pro výstrahu do vzduchu. Co mu zbývalo? Měl se nechat odprásknout horlivým blbem, toužícím po frčce? Udělal co mu řekl. Když mu tenhle pitomec dával náramky, nezapomněl ho bezmocného a spoutaného kopnout do rozkroku. „Kreténe, tohle ti přijde draho!!“ zařval Lawrence po tom co se vzpamatoval z úderu. Následoval další, tentokrát pěstí na solar. Zatemnilo se mu před očima a znovu spadnul na zem. Pak už rezignoval. Policejní vůz zastavil až před budovou místní policejní stanice. Teď už seděl pár hodin v jedné místnosti s agenty a odpovídal na jejich otázky. „Takže, vraťme se ještě jednou k tomu, co jste dělal v noci z pondělí na úterý. Zajímá nás doba, než jste vyrazil do zaměstnání a z jistil, že s vámi není něco v pořádku,“ řekl Dennis Fellner. Seděl za stolem naproti vyslýchanému. Harvey byl v rohu
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276608
místnosti, opřený zády o stěnu a sledoval kolegu. V ruce držel kelímek s kávou. „Ptáte se mě na to samé pořád dokola. Už jsem vám to řekl! Co si myslíte, že jsem kromě toho, asi mohl dělat?“ těkal Lawrence očima z jednoho na druhého. Už toho měl dost, řekl si Stormare. Navíc ho Dennis vyslýchá jako sériového vraha. Takhle se nám stáhne do ulity a jsme v loji, to se nesmí stát. Vzal z rohu volnou židli, přisunul ji k oběma mužům. Otočil ji opěradlem ke stolu a sedl si obkročmo. Tohle dělal obvykle při dlouhých výsleších. „Poslyšte Heimanne, tady nejste na výslechu. My se snažíme získat co nejvíce informací, abychom celou věc pochopili. Chápejte, každá maličkost je pro nás důležitá. Může v ní být skrytá odpověď, nebo směr který nás k ní dovede. Proto potřebujeme vědět všechno. Co jste dělal, s kým jste mluvil, co jste mu říkal a i do konce co jste si myslel. Chápete o co se nám jedná?“ „To chápu, ale chápejte i mě. Mám na hlavě parohy, díky tomu jsem v průseru, díky tomu mě naháněli policajti a já pořád nevím proč. Navíc jsem už určitě dostal padáka z práce, co jsem měl rád. Takže určitě chápete, že soustředění mě holt trochu dělá problémy.“ „Hm, je toho na jednoho smrtelníka dost, co?“ přátelsky se Harvey usmál. “O to je důležitější všechno podrobně probrat, dokud to máte živě v paměti.“ „Dobře, tak tedy ještě jednou,“ souhlasil utrápeně Heimann. Stormare se otočil na kolegu a pokynul mu hlavou. Ten se podíval do svých poznámek v malé bloku. „Z toho co jsme už prošli, bych se ještě chtěl vrátit k čtvrtku večer. Doba po 18.00. Když jste přijel ze zaměstnání, tak jste dělal co?“ „Udělal jsem si večer pro sebe. Líza, tedy moje přítelkyně Elisabeth, odletěla na týden do Dubaie a já měl po dlouhé době klid.“ „Vaše přítelkyně odlétla pracovně?“ „Jo, takřka doslovně. Je letuška, létá pro Emirates. Má roční kontrakt, ale občas musí startovat přímo z Dubaie. Ale to už jsem vám
103
Ukázka elektronické knihy