Kurkul (Ukázka, strana 99)

jako houpačka ve větru. Netrvalo to dlouho. Dveře zapadly a chodbu ozdobil dusot, tupý jako rána pěstí. Byl tak silný, že začal ze stropu padat jemný prach, snášel se jako maličcí parašutisté a protínal světelný pruh. Všichni obyvatelé komunálky jistojistě slyšeli, co se v předsíni dělo. Dupot. Sidorův příchod. Větu o pomoci. Útěk i hřmot. Nikdo nevyhlédl. Nepronesl ve svém pokojíku ani slovo. Nic. Byt byl jako po vymření. Živé mrtvoly teď ležely ve svých postelích a bály se i pohnout. A Ivan stál uprostřed předsíně. Úplně ztratil přehled o čase. Jak dlouho ve světle trčel? Pět, deset nebo dvacet minut. Ale možná jedinou vteřinu? Nikdy si už nevzpomněl. Dokud se v mžiku nevzpamatoval a netrhl sebou. Vrhl se na záchod. Jedním širokým pohybem ruky rozevřel dveře. Rozsvítil. Sehnul se k železnému závěsnému umyvadlu pokrytému skvrnami rzi, podobajícími se lepře. Otočil kohoutkem. Vytryskl silný proud vody. Kapky odlétaly do všech stran. Gorovoj se předklonil a pokusil se vydrhnout krev ze zašpiněného trička. Ztmavlo, nasáklo se vodou. Ivan si horečnatě třel hruď. Červeň se rozlila do velkého nerovného vzoru. Promíchala se se zapáchajícím lidským potem. Ještě trochu vody. Musí to celé smýt. Na modré látce se krev změnila ve fialovou kaňku mrtvolného odstínu. Gorovému se udělalo zle. Zvedl se mu žaludek, hrdlo se mu svíralo. Hlavu měl plnou Sidorova pohledu. Jeho prosebných, žadonících očí, patřících vořechovi bez domova. Hladovému, umírajícímu psovi. Takhle se dívají jenom opuštěnci a odsouzenci. Ivan se začal třást a kňučet. Vtíravý obraz ne a ne zmizet, jako by se před ním zhmotnil. Pořád ty úpěnlivé oči. Ne! Ne! Ne! To je jenom sen. Sidor spí. Všichni usnuli. Nic tak hrozného se ve skutečnosti přece nestává. A pokud ano, tak protože tahle pakáž slyší jedině na silnou ruku. Jediný způsob, jak je dovést do zářného komunismu, je popadnout je pod krkem. Tam už nebude nutné podobné věci dělat. Všichni procitnou. Ucítí svobodu. Ano! A výčitky svědomí zmizí, nikdo si na minulost ani nevzpomene. Ty vzpomínky 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276587