98
J. D. Robb • Nebezpečné známosti
„Dinnie Duffová je mrtvá. Můžeme o tom mluvit tady venku, uvnitř, nebo na policejním ústředí. Vyberte si, a hned.“ „Jak zemřela?“ „Vyberte si,“ zopakovala Eva. „Hned.“ „Sakra.“ Promnul si obličej. „Dejte mi pět minut.“ Když zavřel dveře, Eva se podívala na náramkový počítač. „Jestli mu to bude trvat delší dobu, zavolejte Reové a řekněte, ať začne shánět ta povolení.“ „Uvědomujete si, že nejspíš nechává zadem vynášet nelegální látky, zbraně a další pochybné věci?“ „Jestli má rozum, přinejmenším částečně to udělal už včera večer po našem rozhovoru. Teď se potřebuje obléknout, protože nechce o Duffové mluvit uvnitř ani venku na ulici. A už vůbec nechce, abychom ho odtáhly na policejní ústředí.“ „Jakou má jinou možnost?“ „Uvidíme.“ „Dobře.“ Peabodyová se na vteřinku odmlčela. „Takže jak se máte?“ Eva nedokázala potlačit smích. „Znám lepší způsob, jak zabít pět minut. Podívejte se na Duffovou a zjistěte, kdo jsou její příbuzní, abychom je mohly informovat o její smrti. Vidím pohyb u dvou oken ve druhém patře – třetí je zabedněné, ale tady je pár lidí vzhůru a pozorují nás.“ „Kráječ posiluje. Má úžasné tělo. To tetování na jedné paži se mi osobně moc nelíbí.“ „Proto je nezávazná konverzace zbytečná a otravná.“ „Ne tak úplně. Taky jsem si všimla, že jeho tetování se znakem gangu je stejné a na stejném místě jako to, které si Pickering nechával odstranit – a stihla jsem to i během obdivování jeho vyrýsovaných břišních svalů.“ „Dobře, bod pro vás.“ „Duffová má matku v Jersey City, čtyřicet osm let, pomocnice v domácnosti. A otce v Attice, odsouzeného na doživotí. Nevzali se. Jeden sourozenec, bratr, dvacet šest let, s adresou v Atlantě. Zaměstnaný u stavební firmy a se stejným otcem.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276584
99
J. D. Robb • Nebezpečné známosti
„Oznámíme to matce.“ „Ta má čistý trestní rejstřík. Otec je skrz naskrz zkažený, střídavě ve vězení a na svobodě, a teď je tam doživotně za násilné přepadení. Bratr měl nějaké problémy se zákonem jako nezletilý, ale polepšil se. Osm let žije v Georgii, z toho posledních pět je zaměstnaný u stejné firmy. V poslední době žádné potíže. Zato Duffová…“ „Jo, na její trestní rejstřík jsem se dívala. Nelegální látky, přechovávání, přechovávání s úmyslem prodávat, nabízení sexuálních služeb bez licence. Dlouhý seznam drobných prohřešků. Žádné násilné zločiny.“ „Teď je mrtvá, ale kdyby nebyla, obvinily bychom ji z napomáhání k vraždě.“ Jones to stihl zhruba za tři minuty. Vyšel ven v červené mikině, černých kalhotách a odřených kotníčkových botách. Černých, pomyslela si Eva, ale ne zrovna laciných. „Chci se nasnídat.“ Jelikož se nezastavoval, Eva kývla na Peabodyovou a obě s ním srovnaly krok. „Jednu věc vám musím přiznat. Nevím, jestli bych měla chuť k jídlu, kdyby za mnou přišli poldové, aby se mě vyptávali na vraždy dvou lidí, s kterými mám spojitost.“ „To mi žíly netrhá.“ Zatočil do podřadného podniku nazvaného Bufet 24 hodin. Ve vzduchu visel pach přepálené cibule, mimořádně špatného kafe a náhražky masa utopené v mastnotě. Stěny byly natřené křiklavě oranžovou barvou a ozdobené optimistickými fotografiemi jídla. Na žloutnoucí bělobě pultu se rýsovaly jizvy od popálení a několik stoliček bez opěradel mělo sedátka vyspravená lepicí páskou. Řada boxů u stěny nevypadala o nic slibněji, ale Jones vykročil rovnou k rohovému, usadil se a poklepal do desky stolu, jako kdyby mu to tady patřilo. Což taky patří, pomyslela si Eva. Přinejmenším podíl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276584
100
J. D. Robb • Nebezpečné známosti
Hned se objevila servírka, které Eva odhadovala něco přes čtyřicet, s bujným poprsím napínajícím atomově žlutou uniformu, a nesla konvičku s kafem. „Jak se vede, Kráječi?“ Nalila mu tekutinu, kterou tu vydávali za kafe, do hnědého hrnku. Eva naznačila vztyčenou dlaní, že nechce. Peabodyová jen zavrtěla hlavou. „Dej mi sýrovou omeletu, Melbo, tři míchaný vejce, klobásu a toast.“ „Hned to přinesu.“ Odkráčela. Cestou ještě doplnila hrnky dvou mužů, kteří vypadali, že spíš končí noční směnu, než že by začínali denní. Servírka za pultem postavila talíř před jedinou ženu, již Eva odhadovala na pouliční elesku. Jones si přidal do kafe tři vaničky náhražkové smetany a tři pytlíčky náhražky cukru. „Jak Dinnie zemřela?“ „Nejspíš tak, že pustila tři vraždící gorily do bytu Lyla Pickeringa. Byla ubita, opakovaně znásilněna, škrcena a podupána. Vrazi jí ukradli boty, kabát, videofon, jestli nějaký měla, strhli jí náušnice a nechali ji ležet pod Manhattanským mostem.“ Jones nedal najevo žádnou reakci, když Eva vypočítávala násilné skutky, ale obličej mu potemněl vztekem, jakmile se zmínila o místě. „Zkurvený Draci.“ „To bych neřekla.“ „Co o tom víte?“ „Vím, že údajně řekla přinejmenším dvěma z vašich lidí, že hodlá jít pracovat a že potřebuje peníze. Jenže se v práci neukázala už několik dní. Vím, že šla do Pickeringova bytu s konkrétním cílem pomoct vrahům se vstupem.“ „Měla pro Picka slabost.“ Zabodl do stolu prst. „Že by ho pomohla zabít? Blbost.“
Ukázka elektronické knihy