Tiše a neklidně jsme doklopýtali do přední části domu, odemkli si a vydali se na dlouhou, těžkou cestu zpět do vsi. V následujících dnech jsme museli ohlásit mnoho věcí a zodpovědět mnoho otázek a pochybuji, že Ben či já kdy setřeseme následky celého toho trýznivého zážitku. Totéž platí pro některé z místních hodnostářů a novinářů z měst, kteří se sem slétli – i když spálili jistou knihu a mnoho písemností nalezených v krabicích v podkroví a zničili rozměrné přístroje a zařízení v nejhlubší části té děsivé jeskyně na svahu hory. Ale zde máte samotný text: „Pátého listopadu – Jmenuji se Daniel Morris. U nás mi říkají ‚Bláznivý Dan‘, protože věřím v síly, ve které už dneska nevěří nikdo jiný. Mají mě za blázna, když chodím nahoru na Thunder Hill a světím Liščí hostinu – a to všichni, až na lidi ze zapadlých částí venkova, kteří se mě zase bojí. Snaží se mi zabránit v obětování Černé koze3 na Všech svatých a nikdy mi nedovolí provést Velký rituál, který by otevřel bránu. Měli by mít více rozumu, protože vědí, že po matce pocházím z rodu Van Kauranů, a každý na téhle straně Hudsonu vám poví, co si Van Kauranové předávají. Vzešli jsme z Nicholase Van Kaurana, čaroděje, který byl oběšen ve Wijtgaartu v roce 1587,4 a každý ví, že uzavřel dohodu s Černým mužem. Když vojáci vypálili jeho dům, nedostali ale jeho Knihu Eibon5 a jeho vnuk, William Van Kauran, ji odvezl s sebou do Rensselaerwycku a později s ní překročil řeku do Esopu.6 Zeptejte se kohokoliv v Kingstonu nebo v Hurley, co dokázali ti z rodu Williama Van Kaurana provést každému, kdo se jim stavěl do cesty. A také se jich zeptejte, jestli se mému strýci Hendrikovi podařilo uchovat si Knihu Eibon, když ho vyhnali z města a on se i s rodinou vydal proti proudu řeky a dorazil až sem. Tento záznam pořizuji – a budu v tom i pokračovat – proto, že chci, aby se lidé dozvěděli pravdu, až mě nebude. Také mám obavy, abych skutečně nezešílel, pokud vše nezaznamenám prostým černým pís108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276557
mem na bílý papír. Vše se spiklo proti mně, a pokud to tak zůstane, budu nucen použít tajemství Knihy a povolat jisté Mocnosti. Před třemi měsíci přijel do Mountain Topu ten sochař, Arthur Wheeler, a poslali ho za mnou, protože jsem tu jediný, kdo se vyzná v čemkoliv mimo rolničení, lov a letní střih ovcí. Ten pán se podle všeho živě zajímal o vše, co jsem mu mohl povědět, a domluvili jsme se, že se zde zdrží za $ 13.00 týdně, včetně stravy. Dal jsem mu na ty jeho kusy kamene a nářadí zadní pokoj, ten vedle kuchyně, a domluvil jsem se s Natem Williamsem, že se postará o odstřely a volským povozem mu sem dovleče ty největší kusy. To bylo před třemi měsíci. Teď vím, proč ten proklatý zplozenec pekel ubytování přijal tak rychle. Vůbec nešlo o moje vyprávění, ale o půvaby mé ženy Rose, nejstarší dcery Osborna Chandlera. Je o šestnáct let mladší než já a na mladíky ve městě vrhá šibalské pohledy odjakživa. Ale pokaždé jsme se se vším nějak zdárně vypořádali, ovšem jen než sem dorazila ta mizerná krysa, i když Rose odmítla mi pomáhat s obřady na Povýšení svatého kříže a o Všech svatých. Nyní chápu, že ten Wheeler se jí vnutil do srdce a postaral se, aby se do něho zahleděla tak, že na mne se sotva podívá, a počítám, že dříve či později se pokusí s ní prchnout. Ale pracuje na tom zvolna, jako všichni podobní kluzcí hadi, takže mám spoustu času vymyslet, co proti tomu podniknu. Ani jeden z nich netuší, že je podezřívám, ale zanedlouho jim oběma dojde, že rozbíjet rodinu Van Kauranovi se nevyplácí. Mohu jim slíbit, že až se do toho pustí, zažijí spoustu nového. Dvacátého pátého listopadu – Den Díkůvzdání! To je mi ale pěkný vtip! Ale přece budu mít něco, za co budu moct být vděčný, až dokončím, s čím jsem začal. Je již zcela nepochybné, že se mi ten Wheeler pokouší ukrást manželku. Prozatím mu nicméně dovolím, aby byl dál hýčkaným nájemníkem. Minulý týden jsem v podkroví ze staré truhlice po strýci Hendrikovi vytáhl Knihu Eibon a už v ní hledám 109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276557
něco dobrého, co by nevyžadovalo obětiny, jaké zde nemohu provést. Chci něco, co ty dva podlé zrádce odrovná, ale zároveň nedostane do potíží mne. Pokud to bude mít jakýsi dramatický švih, tím lépe. Napadlo mne vyvolat emanaci z Yothu,7 ale k tomu je třeba dětská krev a já musím dávat pozor na sousedy. Slibně vypadal Zelený rozklad, ale to by bylo poněkud nepříjemné nejen pro ně, ale i pro mě. Určité výjevy a pachy prostě nemám rád. Desátého prosince – Heuréka! Konečně mám to pravé! Pomsta chutná sladce – a tohle bude dokonalé vyvrcholení! Wheeler je přeci sochař – je to skoro až příliš vhodné! Ano, tak jest, ten proklatý had vytvoří sochu, jež se prodá rychleji než všechno, co sochal poslední týdny! Tak realista, ha? Inu – novému sousoší realismus rozhodně nebude chybět! Zaříkadlo jsem našel na rukopisu vloženém za stranu 679 Knihy. Podle rukopisu soudím, že je tam dal můj praděd Bareut Picterse Van Kauran – ten, který zmizel z New Paltzu v roce 1839. Iä! Shub-Niggurath! Koza s tisícem mladých! Abych to zjednodušil: našel jsem způsob, jak proměnit ty mizerné padouchy v kamenné sochy. Je až absurdně prostý a vlastně závisí více na obyčejné chemii než na Vnějších mocnostech. Pokud získám ty pravé látky, budu s to uvařit nápoj, který lze vydávat za domácky vyrobené víno – a jediný hlt by pak měl oddělat každou běžnou bytost menší než slon. Výsledkem bude jakási nekonečně urychlená petrifikace. Prosytí celý systém spoustou solí kalcia a barya a nahradí živé buňky minerální hmotou tak rychle, že ji nic nezastaví. Patrně půjde o jednu z těch metod, jež praděd získal na Velkém sabatu ve vísce Sugar Loaf v Catskillských horách.8 Odehrávaly se tam podivné věci. Mám dojem, že se mi donesly zvěsti o jednom muži z New Paltzu – Squire Hasbrouck se jmenoval –, který zkameněl nebo nějak podobně dopadl v roce 1834. A byl to nepřítel Van Kauranových. Nejdříve ze všeho si musím z Albany a z Montréalu objednat pět potřebných chemikálií. Na experimenty 110 Ukázka elektronické knihy