Tiše a neklidně jsme doklopýtali do přední části domu, odemkli si a vydali se na dlouhou, těžkou cestu zpět do vsi. V následujících dnech jsme museli ohlásit mnoho věcí a zodpovědět mnoho otázek a pochybuji, že Ben či já kdy setřeseme následky celého toho trýznivého zážitku. Totéž platí pro některé z místních hodnostářů a novinářů z měst, kteří se sem slétli – i když spálili jistou knihu a mnoho písemností nalezených v krabicích v podkroví a zničili rozměrné přístroje a zařízení v nejhlubší části té děsivé jeskyně na svahu hory. Ale zde máte samotný text: „Pátého listopadu – Jmenuji se Daniel Morris. U nás mi říkají ‚Bláznivý Dan‘, protože věřím v síly, ve které už dneska nevěří nikdo jiný. Mají mě za blázna, když chodím nahoru na Thunder Hill a světím Liščí hostinu – a to všichni, až na lidi ze zapadlých částí venkova, kteří se mě zase bojí. Snaží se mi zabránit v obětování Černé koze3 na Všech svatých a nikdy mi nedovolí provést Velký rituál, který by otevřel bránu. Měli by mít více rozumu, protože vědí, že po matce pocházím z rodu Van Kauranů, a každý na téhle straně Hudsonu vám poví, co si Van Kauranové předávají. Vzešli jsme z Nicholase Van Kaurana, čaroděje, který byl oběšen ve Wijtgaartu v roce 1587,4 a každý ví, že uzavřel dohodu s Černým mužem. Když vojáci vypálili jeho dům, nedostali ale jeho Knihu Eibon5 a jeho vnuk, William Van Kauran, ji odvezl s sebou do Rensselaerwycku a později s ní překročil řeku do Esopu.6 Zeptejte se kohokoliv v Kingstonu nebo v Hurley, co dokázali ti z rodu Williama Van Kaurana provést každému, kdo se jim stavěl do cesty. A také se jich zeptejte, jestli se mému strýci Hendrikovi podařilo uchovat si Knihu Eibon, když ho vyhnali z města a on se i s rodinou vydal proti proudu řeky a dorazil až sem. Tento záznam pořizuji – a budu v tom i pokračovat – proto, že chci, aby se lidé dozvěděli pravdu, až mě nebude. Také mám obavy, abych skutečně nezešílel, pokud vše nezaznamenám prostým černým pís108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276557