Hned mě k sobě přivolávali všichni, co zrovna seděli na terase, a já je postupně obcházela, všem jsem se přívětivě třela o nohy a při tom si opakovala svou bódhičitta motivaci. Při tom jsem si všimla, že je uvnitř nějak rušno. Všichni se tam horečnatě snažili vstát a co nejrychleji se vyšourat ven. Ušetřila jsem je námahy a otevřenými dveřmi vešla dovnitř. Ze všech obyvatel domu jsem si přála navštívit hlavně jednu, která nebyla na verandě. Uvnitř jsem se rozhlédla a nechala se uvítat zářivými úsměvy, máváním, radostnými výkřiky a přivoláváním. Seděla na tom samém místě jako minule, nehýbala se a evidentně nemohla ani mluvit, ale dívala se na mě se stejnou láskyplnou vřelostí. Namířila jsem si to rovnou k ní. „Ta Hilda, ta se má!“ zvolala Yvette, ale nebyla v tom ani stopa nějaké závisti nebo zahořklosti. Skoro jako kdyby ji vlastně potěšilo, že jsem si vybrala právě Hildu. „Úplně jako minule,“ upozornil někdo. „Minule svou náklonnost věnovala všem,“ připomenul kdosi další. „Kdo? Hilda?“ zeptal se Christopher s předstíranou nevinností. „Na co ty hned nemyslíš, ty jeden nemravo?!“ káral ho někdo se smíchem. V obývacím pokoji to sršelo dobrou náladou a vtípky a já zatím vyskočila Hildě na klín, začala jsem příst a Hil da mě hladila. Hlavou jsem jí jemně žďuchla do oblasti srdce a potom jsem se jí zadívala do očí. Cítila jsem, jak 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276478