až k loktům, ale ani tak by neměla šanci se vyprostit. Zoe se odkutálela stranou a chtěla Caldwella kopnout. Obtočil jí paží obě nohy, přesunul se ke kotníkům a i ty omotal lepicí páskou, zbytek roličky si strčil do kapsy kabátu. Vzal její tašku. „Během chvíle tu budou další. Doufal jsem, že budeš spolupracovat, ale umřít tě tady nenechám.“ Přehodil si ji přes rameno jako hasič a pospíchal ke dveřím. Psi před ním běželi k zadnímu schodišti, pak dolů. Ihned se vrhli k mladíkovi opřenému o strom, chvilku ho očichávali, pak se vrátili ke Caldwellovi. Posadil Zoe na místo spolujezdce a zapnul bezpečnostní pás. Otevřel zadní dveře, psi vyskočili na zadní sedadla. Pak nastoupil, nastartoval a vyrazil. Při vjíždění na silnici nedával pozor, jestli nejedou nějaká auta. Beztak by viděl svítit reflektory, a zastavit a čekat, než přejedou, by bylo nebezpečnější než se zařadit před ně. Caldwell nejdřív zrychlil a popojel dál, až pak zapnul potkávací světla. Díval se do zpětného zrcátka v očekávání vozu, který by vyjel zpoza rohu nebo se odlepil od krajnice a sledoval je. Ale nikde žádný pohyb. Kdykoli to šlo, sledoval ve zpětných zrcátkách ubíhající pruh asfaltu, na němž se odráželo světlo pouličních lamp stovky metrů daleko. Když to šlo, odbočil a jel dál po ulicích, které byly v tuto noční hodinu prázdné. Po několika minutách zatočil na známou příjezdovou cestu, potom rychle zahnul do uličky za řadou domů. Všechny byly staré stavby z červených cihel, které musely vyrůst za stavebního boomu po velkém požáru v Chicagu. U jednoho domovního bloku zastavil. Natáhl se po lepicí pásce na Zoeiných ústech. Pokusila se odtáhnout, ale bezpečnostní pás ji přidržel. Slepil pásku, podle výrazu ji to muselo bolet. „Tys mě unesl!“ řekla. „A teď mě zabiješ?“ „Ne,“ odpověděl. „Získal jsem náskok několika minut a ani jednu nehodlám plýtvat na tvý zabití. Řeknu ti, o co jde. Zhruba před pětatřiceti lety jsem pracoval pro vojenskou rozvědku. Dostal
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276455