Usadil jsem se přímo nad nimi, visel jsem na stropě hlavou dolů, což mi umožňovalo všechno dopodrobna sledovat. Félix rozsvítil lampu, aby si mohl fotografie dobře prohlédnout. Portrét starého Búra (černobílý, jako ostatně všechny zbývající obrázky) byl skutečně vydařený. Muž seděl v masivním křesle z tmavého dřeva. Na pravou polovinu tváře mu zešikma dopadalo jemné světlo, nasvěcovalo jeho vnitřní ticho. V pravém dolním rohu fotografie se v hlubokém stínu rýsovala nervní silueta jednoho z těch mrňavých psíků, jejichž společnost oceňují městské paničky, ale mě vždycky rozčilovali, protože vypadají spíš jako cvičené krysy než jako psi. „Líbí se vám ta fotka? Mně taky.“ José Buchmann se usmál: „Nejlepší portréty nejsou ty, které zachycují osobnost dotyčného, nýbrž ty, které zachycují celou epochu. Tenhle stařec mě přijal poněkud nedůvěřivě a moc slov se mnou neztratil, ale zase mi nabídl to, díky čemu jsem došel k cíli svojí pouti. Chcete se podívat?“ d) Výstřižek z časopisu O Século, vydávaného v Johannesburgu. „Připraven? Myslím, že se to dá nazvat antiklimaxem. Uvidíte sám. Čtěte!“ Félix mu vyhověl. „Zemřela Eva Millerová. Dnes odpoledne ve své rezidenci v Sea Pointu v Kapském Městě zemřela severo americká výtvarnice Eva Millerová. Paní Millerová, která léta žila v jižní Angole a výborně mluvila naší řečí, se u portugalské komunity v Jihoafrické republice těšila
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276434