doma v Bristolu,“ pokračovala Lydia. „Uzavřela jsem to tím, že pokud se mnou bude někdy chtít mluvit, teď nebo v budoucnu, budu moc ráda.“ „A co ona na to?“ zeptala jsem se dychtivě. „To je právě ono. Nikdy se mi neozvala. Vždycky jsem předpokládala, že pro ni nejspíš představuji až příliš bolestivou vzpomínku, anebo že mě zavrhla, protože jsem se vdala za jiného.“ „Co když na poště jen popletly vaše dopisy?“ nadhodila jsem. „Možné to je,“ pokrčila Lydia rameny. „Ale jak se naše svatba blížila, v duchu jsem se nemohla smířit s tím, že mě Anna nenávidí. Teď si uvědomuju, jak sobecky to zní.“ „Vůbec ne,“ namítla jsem. „Ale Jack byl naživu,“ vyhrkla Lydia zoufale. „Byl naživu, a já o tom nevěděla. Tohle to dokazuje!“ zamávala dopisem. „Napsal mi v roce 1962. Vzdala jsem se příliš snadno.“ „Proč si ten dopis nepřečteš?“ „Mám strach,“ odpověděla tiše. „Co když mě nenáviděl, protože jsem se vdala?“ „No, existuje jen jeden způsob, jak to zjistit,“ poukázala jsem a jemně jí stiskla rameno. „A myslím, že po skoro šedesáti letech si zasloužíš znát pravdu.“ Lydia mlčky sáhla do obálky a vytáhla papír. Jakmile se začetla do zažloutlých řádků, do očí jí vhrkly slzy. 10. prosince 1962 Má drahá Lydie, když jsem našel dopis, který jsi poslala matce, byl jsem radostí bez sebe. Snad se nebudeš hněvat, ale matka před •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276424
třemi lety zemřela, a tak jsem byl nucen otevřít jej místo ní. Sousedé mi prozradili, že jste se s rodinou přestěhovali do Bristolu, ale nikdo neznal vaši adresu, a tak mi nezbývalo než doufat, že jednoho dne najdeš ty mě. Ve snaze vypátrat tvou adresu nebo aspoň nějaký záchytný bod jsem obrátil vzhůru nohama celý dům. Pak jsem narazil na tvůj poslední dopis matce a napsal ti na stejnou adresu v naději, že tě dopis zastihne. Zřejmě musíš být zaskočená, neboť jsem se tak dlouho neozval, takže mi prosím dovol vysvětlit, co se vlastně stalo. Jak jsi už jistě pochopila, nezemřel jsem. Během služby v Palestině mě postřelili a převezli do místní nemocnice, kde jsem strávil následujících šest měsíců. Armáda mě sice ujistila, že má rodina obdržela dopis s vysvětlením, ovšem ve skutečnosti došlo k hroznému omylu. Zároveň se mou byl totiž do Palestiny vyslán jistý James Harrison z jiné čety. To jeho potkal onen hrozivý osud. Když jsem se o tom dozvěděl, napsal jsem jak tobě, tak matce, jenomže to už ses přestěhovala a matka mezitím zemřela. Když jsem zjistil, k čemu v mé nepřítomnosti došlo, zlomilo mě to. Nemohl jsem uvěřit, že matka zemřela s vědomím, že jsem po smrti, a že ty jsi pryč. Byl jsem na dně, Lydie. Žádný muž by neměl takto trpět. Když mě poté převeleli na Kypr, jediné, co mě drželo nad vodou, byla myšlenka na tebe. Říkal jsem si, že až se vrátím, budeme spolu. Jak šel ale čas, naděje mě postupně opustila. Když jsem v roce 1961 odešel z armády a vrátil se domů, pokusil jsem se tě znovu najít, ale bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Mohl jsem jen doufat a modlit se, abys byla někde v bezpečí a šťastná. Když jsem pak našel tvůj dopis, byl jsem štěstím bez sebe. Jediné, co •
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276424
jsem kdy chtěl, bylo, abys byla šťastná. To přece víš, že ano? Setkání se smrtí dokáže člověka změnit, Lydie, a já jsem si uvědomil, že tvůj život a tvoje štěstí jsou pro mě důležitější než moje vlastní. Skutečně je tomu tak, lásko. Bez váhání bych za tvoje štěstí položil život. Jsi jediná žena, kterou jsem kdy miloval a milovat budu. Přesto ale rozumím tomu, že ses zamilovala do někoho jiného. Než však bude příliš pozdě, nemohu se nezeptat – nedáš nám ještě šanci? Omlouvám se, zním-li příliš sobecky, a uvědomuji si, že máš jen pár týdnů před svatbou, ale po tak dlouhém odloučení bez vědomí toho, kde jsi a co děláš, to zkrátka musím vědět. Mohu ti nabídnout život, jaký jsi vždy chtěla a jaký si zasloužíš. V srdci vím, že bychom spolu byli šťastní. Pomyšlení na to, že už tě nikdy neobejmu, nikdy neuslyším tvůj krásný smích nebo jen nestisknu tvou dlaň, mi drásá srdce. Nedokážu si bez tebe představit život, Lyds. Jsi můj svět a vždy budeš. Kdybych ti nenapsal a nepožádal tě o další šanci, nikdy bych si to neodpustil. Na druhou stranu, jak jistě víš, nejsem někdo, kdo by tě chtěl připravit o skutečné štěstí. Pokud tvé srdce nyní patří jinému, nebudu ti to rozmlouvat, ani ti v tom bránit. To bych nebyl já. Jen věz, lásko, že ač tě nemůžu přimět mě milovat, ty mě na oplátku nikdy nemůžeš přimět tě nemilovat. Mé srdce bude navždy tvoje, bez ohledu na tvé rozhodnutí. Doufám, teď víc než kdy předtím, že mi odpovíš, ale pokud se rozhodneš mě nechat v minulosti, přijmu to a nebudu tě již více obtěžovat. Nikdy na tebe nezapomenu. Budu Tě milovat až do skonání světa. Tvůj Jack •
100
•
Ukázka elektronické knihy