98
binární nestupňovatelná a vícečlenná (multiplicitní). V rámci každé z těchto tříd lze rozlišit další typy. „Stupňovatelná“ antonyma typu tall/short (vysoký/malý) představují póly na stupňovatelné škále, mezi nimiž leží body, které mohou být lexikalizovány (např. warm, tepid, cool, tedy „teplý“, „vlažný“ a „chladný“ na škále ohraničené výrazy hot, „horký“, a cold, „studený“), nebo tyto stupně na škále mohou být vyjádřeny intenzifikátory jako somewhat (trochu) a very (velmi). Lze vyčlenit tři podtřídy stupňovatelných antonym. Na prvém místě jsou to „polární antonyma“, která se vyznačují jak symetrickou (bilaterální) implikací, tak příznakovostí. Symetrická implikace znamená, že platnost jednoho z dvojice antonym implikuje negaci druhého: tall implikuje not short a short implikuje not tall (ovšem popření jednoho členu neimplikuje platnost druhého: řekneme-li, že někdo není vysoký, neznamená to, že je malý – jde o vztah kontrární). Kritérium (ne)příznakovosti znamená, že jedno z antonym může být užito jako neutrální nepříznakový výraz, který nutně nepředpokládá platnost jednoho z pólů na škále: na otázku How tall is he? (Jak je vysoký?) můžeme odpovědět short (malý). Jeden z termínů v antonymním páru je tak brán jako kohyponymní. Druhou podtřídou jsou „presuponující antonyma“, která charakterizuje symetrická implikace, ale nikoli (ne)příznakovost: v páru ferocious/meek (divoký/mírný) nefunguje ani jeden termín jako nadřazený (otázka Jak divoké je to zvíře? presuponuje, předpokládá pouze divokost). Třetí podtřídu, „asymetrická antonyma“ typu good/bad (dobrý/špatný, hodný/zlý), clever/stupid (chytrý/hloupý), healthy/ill (zdravý, nemocný), tvoří dvojice, ve kterých je nepříznakový výraz, ale tato antonyma zároveň vyjadřují hodnotící význam omezující symetrii. V případě polární antonymie můžeme říci John is shorter than Mary, but both are tall (Jan je menší než Marie, ale oba jsou vysocí) stejně jako John is taller than Mary, but both are short (Jan je vyšší než Marie, ale oba jsou malí). U asymetrické antonymie je první z těchto možností blokována: *John is worse than Mary, but both are good (Jan je zlejší než Marie, ale oba jsou hodní) versus John is better than Mary, but both are bad (Jan je hodnější než Marie, ale oba jsou zlí). „Nestupňovatelná antonyma“ tvoří páry jako dead/alive (mrtvý/živý), které nepředstavují opačné konce stupňovatelné škály. Opět si můžeme uvést tři podtřídy. „Komplementární antonyma“ zahrnují výrazy, které se logicky vylučují (kontradiktorní opozitnost) bez třetí možnosti či nějaké mezilehlé pozice, jak ukazuje dead/alive (v doslovném významu). Druhou podtřídu komplementárních antonym charakterizuje „opozitnost perspektivy“ neboli „konverznost“. Jde v ní o dva výrazy, mezi nimiž je pozitivní vazba v tom smyslu, že predikace jednoho výrazu implikuje, že druhý může být rovněž predikován (podobně to platí i pro jejich negaci). Nicméně predikace opozitního výrazu typicky znamená posun v perspektivě v jazykové interpretaci stejné situace či události v reálném světě. Takže oba argumenty ve větě (sb) be the husband of/be the wife of si vymění pozice: jestliže A je manželem B, B je manželkou A, a jestliže A není manželem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276422
2. strukturní sémantika
99
B, B není manželkou A. Podobně s výrazy sell/buy (prodat/koupit): if A sells B to C, potom nevyhnutelně C buys B from A. Třetí podskupina „vektorová (směrová) antonyma“ zahrnuje různé formy prostorové orientace vzhledem k referenčnímu bodu, buď ve statickém smyslu (jako v případě north/south, „sever/jih“, nebo up/down, „nahoře/dole“), nebo v dynamickém smyslu (např. je-li dráha pohybu orientována opačným směrem, jak je tomu u come/go, „přijít/odejít“). Pro tento typ se někdy užívá označení „reverzní“. Prostorová orientace může být doslovná, jako u come/go, ale může být také obrazná, např. dvojice ask/answer, která může být konceptualizována jako vyjadřující pohyb jednoho sdělení od dané osoby k druhé a následně druhého sdělení zpět, nebo dvojice to be born/to die (narodit se/zemřít), kde jde o metaforický přechod do života a z něj. Různé typy antonym „vícečlenné opozitnosti“ jsou klasifikovány podle daného počtu sémantických dimenzí. Nejběžnější typ „škála“ se vyznačuje jenom jedinou sémantickou dimenzí – příkladem je již zmiňovaná teplota hot/warm/ tepid/cool/cold. Očividně jde o plnočetnou formu binární stupňovatelné antonymie. Pro škálovou dimenzi je typické, že je plynule stupňovatelná a výrazy na škále označují různé příslušné stupně gradované dimenze. Také typ zvaný „hodnostní žebříček“ je jednorozměrný, ale daná dimenze je diskrétní a nestupňovatelná. Příkladem je množina výrazů označujících vojenské hodnosti (generál/plukovník/major/kapitán/poručík atd.). Další typ, „cyklus“, jakým jsou např. dny v týdnu nebo měsíce v roce, opět označuje jen jedinou pojmovou dimenzi (v tomto případě čas), ale tato dimenze nemá polární strukturu (v tom smyslu, že tu nejsou dva extrémy jako horký a studený). Konečně „multidimenzionální vícečlenná opozitnost“ může být směrová – a v tom případě jsou různá binární směrová opozita zkombinována do složitého systému koordinát (north/south/ east/west, „sever/jih/východ/západ“, nebo, vezmeme-li lidské tělo jako orientační bod, left/right/in front/behind/up/down, „vlevo/vpravo/před/za/nahoře/dole“). Běžnější jsou ale případy „inkompatibility“, kdy pojem neslučitelnosti je zde použit jako obecný termín pro kontrast mezi lexikálními jednotkami v sémantickém poli. Jak vyplývá z příkladů lexikálních polí, které jsme probírali v oddílech 2.2 a 2.3, slova v lexikálním poli se obvykle liší v rámci různých dimenzí. Například k rozlišení mezi výrazy ewe (bahnice), ram (beran) a lamb (jehně) potřebujeme přinejmenším dimenzi věku a pohlaví. Stojí za povšimnutí, že v okamžiku, kdy dospějeme do této oblasti klasifikace, je síla sémantického kontrastu značně oslabená: opozitnost mezi pojmy ram, ewe a lamb je méně specifická než mezi komplementárními pojmy, jako je odd (lichý) a even (sudý). Ve shodě se základními předpoklady relační strukturní sémantiky jsou tyto antonymní vztahy považovány za stálé, fixní konfigurace v lexikonu, tvořící součást struktury jazyka. Ale do jaké míry si tím můžeme být jisti? Mettinger (1994), který se opírá o reálná textová data, ukazuje, že existuje mnoho „nesystémových“ antonym, která nejsou zakotvena v paměti jako intuitivně zjevné příklady, s kterými jsme dosud pracovali, ale jsou aktivována v určitém textovém nebo situačnímu kontextu. Adjektiva orální a rektální kontrastují v kontextu metody
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276422
100
měření tělesné teploty, ale byla by považována za binární opozita mimo tuto velmi specifickou situaci? Mettinger uvádí příklady z textů, v nichž, kromě jiného, výraz to live by one’s wits (vydělávat si chytrostí) kontrastuje s to live by one’s looks (vydělávat si hezkým zevnějškem), scholarship (vzdělanost) s domesticity (domáckost), romance (romantická představa) s real life (skutečný život) a listening (poslouchání) s looking (sledování). Ve všech těchto případech závisí pochopení dané opozitnosti na znalosti situace, tj. na znalosti encyklopedické a kontextové, a nikoli strukturní a čistě jazykové. Kontextualitu opozic dále potvrzuje zjištění, že jeden a týž lexikální pojem může vstupovat do různých vztahů kontrastu v závislosti na konkrétní interpretaci v daném textu. V Mettingerových příkladech tak nature (příroda) může kontrastovat s art (umění) v jednom kontextu nebo s civilization (civlizace) v jiném. (Mettingerovu metodu zkoumání párů opozit vyskytujících se v reálném diskurzu užil ve větším měřítku Jones, 2002, který použil korpusově založenou metodu k určování textových funkcí sémantické opozitnosti.) 4. Od taxonomického, hyponymního/hyperonymního vztahu je třeba odlišit vztah celek–část neboli „meronymii“. Meronymie (holonymie) existuje mezi páry jako arm (paže) a elbow (loket) – arm představuje holonymum (označující celek) a elbow meronymum (označující část). Meronymii lze rozpoznat pomocí predikátů „má“ nebo „je částí“ (paže má loket a loket je částí paže), nikoli pomocí predikátu „je“, což platí v případě hyponymie (pěnkava je pták). Podle analýzy Winstona, Chaffina a Herrmanna (1987) není vztah celek–část unitární, ale obsahuje řadu podtypů, jako je vztah mezi komponentními částmi a materiální entitou, k níž části patří (keyboard/computer, „klávesnice/počítač“), dále vztah mezi členem a souborem entit, k němuž člen patří (soldier/army, „voják/armáda“), vztah mezi materiálem a předmětem, jehož ingredienci nebo konstitutivní část tvoří (wood/door, „dřevo/dveře“), nebo vztah mezi dílčí akcí a celkovou aktivitou, jejíž součást tato akce tvoří (paying/shopping, „placení/nakupování“). (V oddílu 5.2.3 bude tato rozmanitost vztahů část–celek základem analýzy pojmu metonymie.) 2.4.2 teoretické otázky Do jaké míry splňuje relační metoda očekávání, že přinese ryze strukturalistický výklad významu? Tato otázka je z teoretického hlediska významná, protože jsme viděli, jak relační přístup představuje ve větší či menší míře ztělesnění strukturalistické teze o samostatné rovině jazykového významu. Přístup založený na koncepci lexikálních polí, která je nejpřímější realizací strukturalistického pojetí významu, musí být doplněn o nezávislou analýzu pojmových vztahů mezi jednotkami zkoumaného pole. Komponentová analýza je jedna cesta, jak toho dosáhnout, ale sama o sobě tato analýza nemusí být nutně schopna odlišit popis encyklopedických vztahů od popisu jazykové (sémantické) struktury. Zaměříme-li se na opoziční vztahy uvnitř pole, jak to navrhoval Coseriu, poskytne nám
Ukázka elektronické knihy