historik Stephen Kotkin: „Jak to, že obrovská sovětská elita, disponující věrnou a silně vyzbrojenou armádou, nedokázala se vší svou mocí ubránit socialismus ani svaz?“141 Pro Západ rychlost a neočekávanost, s níž najednou přestal existovat „hlavní nepřítel“ – a též ústřední ztělesnění alternativy k liberálně-demokratickému modelu politického a hospodářského uspořádání –, jako by dokazovala, že velký věk ideologického konfliktu je minulostí. Zhroucení komunismu bylo neočekávané, a právě tato neočekávanost se uváděla jako důkaz, že ne snad jen Amerika nebo Západ, ale dějiny samotné prohlásily komunismus za mrtvý. Teď, když ze scény zmizel jediný životaschopný konkurent demokracie, nebudou už žádná další překvapení ohledně ideální formy vlády pro většinu světa. Západní způsob života slavil celosvětový úspěch. „Je něco hluboce ironického,“ povšiml si Thomas Bagger, „na tom, že z nějaké zcela neočekávané, nelineární události, jakou byl konec studené války,“ Západ „odvodil zcela lineární očekávání budoucnosti.“142 Ať už je to ironické nebo není, názor, že země je na postupné cestě k liberální demokracii, tehdy sdíleli mnozí pozorovatelé Ruska na Západě. Po konci studené války se někteří dokonce domnívali, že se Rusko vydá ve šlépějích poválečného Německa, že zavede systém několika stran a že bude profitovat z legálně regulované tržní ekonomiky. Též se čekalo, že postupně zavede západní instituce a politické praktiky a že namísto odporu vůči převýchově ze strany vítězů studené války a vymezování se oproti duchu liberální demokracie bude spolupracovat na posilování a údržbě světového řádu ovládaného Západem. V této kapitole chceme vyprávět o tom, proč k tomu nedošlo. Chování Ruska v posledním desetiletí se skutečně podobá chování poválečného Německa, nicméně Německa po první světové válce a nikoli po druhé, kdy veřejnou podporu demokratizace konsolidoval německý „ekonomický zázrak“. Stejně jako Německo po první světové válce, i Putinovo Rusko se stalo vzteklou revizionistickou mocností, podle všeho 141
Stephen Kotkin, Armageddon Averted. The Soviet Collapse, 1970–2000, Oxford 2008, s. 5.
142
Thomas Bagger: The World According to Germany. Reassessing 1989, s. 60.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276420
usilující o zničení evropského řádu. A zatímco Rusové napodobují Američany, jejich cílem není konverze nebo asimilace, ale pomsta a odplata, cíl, který sledují, i když pomáhá Moskvě získat ztracenou moc jen velmi málo nebo vůbec. Charakteristickým příkladem kremelského protizápadního (oproti pseudo-pozápadňujícímu) použití mimikry je způsob, jímž ruští trollové na internetu během americké prezidentské kampaně předstírali, že jsou Američané, aby zaseli zmatek, zvýšili Trumpovy šance na vítězství, rozdělili zemi a obrátili ji samu proti sobě. Napodobování západních forem a norem je ústředním prvkem zkušenosti Ruska po skončení studené války. Styl napodobování se v průběhu času měnil, nicméně konverze nikdy nebyla realistickou možností. Jediný předchozí pokus Ruska importovat politický model ze Západu (oproti vypůjčování západní technologie a metod průmyslové produkce) se uskutečnil během krátké doby Kerenského vlády, která skončila bolševickou revolucí. Zde, jak to vnímá poslední generace ruských odpůrců pozápadnění, je příběh, který může posloužit jako varování. Politika napodobování v postkomunistickém Rusku se rozvíjela ve třech odlišných fázích. Už v devadesátých letech byla odpovědnost volených politiků občanům jen hraná a iluzorní. Kdyby totiž Jelcinova vláda byla odpovědná, neostřelovala by v roce 1993 Nejvyšší sovět, neukradla by v roce 1996 volby, nevyhýbala by se tomu, aby se o Gajdarově programu ekonomické reformy rozhodlo v referendu, ani by nedopustila, aby národní bohatství Ruska bylo „rozkradeno úzkou skupinou budoucích oligarchů za naprostého souhlasu Borise Jelcina a jeho týmu ‚reformátorů‘“.143 Nicméně simulování demokracie se ukázalo pro Kreml jako užitečný způsob, jak si ulevit od tlaku západních vlád a nevládních organizací v době, kdy vedení země podnikalo komplexní ekonomické reformy, které měly malou nebo žádnou veřejnou podporu. Jak řekl Putinův důvěrník Vladislav Surkov:
143
Alexey Pushkov: Russian Roulette, National Interest (3. března 2008).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276420
Mnohovrstevné politické instituce, které Rusko převzalo od Západu, jsou někdy vnímané jako částečně rituální a založené proto, aby země vypadala „jako všechny ostatní“ a zvláštnosti naší politické kultury nepřitahovaly příliš pozornosti našich sousedů, nedráždily je nebo neděsily. Jsou jako nedělní oblek, který si oblékáme, když jdeme na návštěvu, zatímco doma se oblékáme, jak jsme zvyklí.
Toto přetvařování pomohlo činitelům režimu přežít turbulentní a náročné desetiletí. Druhá fáze, která hladce vycházela z té první, začala kolem přelomu milénia, kdy se prezidentského úřadu chopil Putin, a i když dál pořádal volby, dělal tak primárně proto, aby přesvědčil ruské občany, že k těm, co jsou aktuálně u moci, neexistuje žádná životaschopná alternativa. Třetí fázi, která představuje přelom, lze vysledovat do let 2011–2012. Z důvodů, které bude třeba rozebrat, zhruba v této době přešel Kreml ke strategii selektivního zrcadlení nebo násilné parodie západní zahraniční politiky, aby odhalil relativní slabost Západu tváří v tvář kremelské agresi a aby podkopal normativní základy Američany řízeného liberálního světového řádu. V této třetí fázi jsme dodnes. Život po konci dějin přestal být „smutným časem“ charakterizovaným „buržoazní znuděností“ a začal se podobat ikonické scéně v Zrcadlové síni z Wellesovy klasiky Dáma ze Šanghaje (1947), světu sdílené paranoie a eskalující agrese.
ZDROJE RUSKÉHO REVIZIONISMU Mnichovská konference o bezpečnosti je každoroční setkání ministrů obrany, poslanců a národních bezpečnostních expertů z celého světa. Její počátky sahají do šedesátých let, do doby nedlouho po šokujícím a bleskovém vztyčení Berlínské zdi. Když na konferenci vystoupil 10. února 2007 Vladimir Putin, obecenstvo ve ztichlém sále bylo asi stejně překvapené jako Němci, kteří se onoho osudového srpnového rána roku 1961 probudili a zjistili, že jejich město bylo krutě rozděleno vedví. Putinova jízlivá slova měla signalizovat konec ruského postkomunistického klanění před západními mocnostmi. 100 Ukázka elektronické knihy