jan a
.
novák
tajemství našich chrámů
vyhrožoval násilím – tentokrát latinským mnichům, kteří v Sázavském klášteře vystřídali slovanské. Podle legend kvůli tomu jeden opat v panice prchl a do konce života se kál, ale podle historie se klášter monastýrem nestal a až do svého zrušení císařem Josefem II. roku 1785 zůstal latinským. Vzhledem k Prokopově vztahu k jeskyním a jejich čištění od čertů by mohl být patronem speleologů – jenže ti tehdy ještě neexistovali, a tak se k němu obracejí o pomoc horníci. Kvůli jeho zkušenostem s orbou jej vzývají také rolníci a z důvodů, které se mi nepodařilo zjistit, i vinaři.
Létající světice Zajímavých chrámových staveb zasvěcených svaté Anežce České (1211–1282) moc není, protože navzdory nepochybně příkladnému a bohulibému životu i sedmisetleté snaze mnoha jejích vlivných obdivovatelů byla Římem blahoslavena až roku 1874 a svatořečena teprve 12. listopadu 1989. To, že se vzápětí odehrál puč, který trochu odsunul komunisty od viditelné moci, proto někdy bývá považováno za jeden z jejích zázraků – i když ti, kteří viděli pod pokličku, by se tomu nejspíš v duchu pousmáli. Anežčino pozdní blahořečení způsobilo, že kostely spojené s jejím jménem vznikaly až ve 20. století a jde tedy o moderní stavby. Okolnosti vzniku některých jsou zajímavé a pro tuto dobu typické. Například stavba kostela sv. Anežky České na pražském Spořilově byla reakcí na vandalské zboření mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v listopadu 1918. Pražský světící biskup Antonín Podlaha tehdy reagoval výrokem, že kolem Prahy by mělo vzniknout tolik nových kostelů, kolik bylo hvězd v koruně zničené sochy. Nápadu se ujal tehdejší ministr pošt a telegrafů Fran-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276375
jan a
.
novák
tajemství našich chrámů
tišek Nosek, kterému se podařilo založit spolek pro stavbu chrámu na Spořilově. Z dobrovolných darů se sešlo dost peněz, podařilo se i překonat odpor části kléru proti zasvěcení stavby „pouhé“ blahoslavené a nikoliv svaté a roku 1935 byl kostel dokončen. Zatímco vznik spořilovského kostela ilustruje první polovinu 20. století, příběh kostela sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích je příznačný pro jeho druhou polovinu. Vyrostl totiž na místě gotického chrámu, který se pro zanedbanou údržbu roku 1961 zřítil. Krátce nato nechala komunistická moc zbytky odstranit a desítky let úspěšně bránila snahám o obnovení. Teprve po změně poměrů na přelomu 80. a 90. let začala stavba nového moderního kostela, který byl vysvěcen roku 1994. Vznikl nepochybně zajímavý a architektonicky cenný objekt, ale pocity, které obvykle míváme v historických chrámech, ve mně nějak neprobouzí. Nejzajímavější stavbou spojenou se jménem této světice je Anežský klášter, u jehož zrodu stála přímo ona. Navzdory názvu však klášterem už dávno není, dlouho chátral, ale v 70. letech minulého století prošel zdařilou rekonstrukcí. Dnes tu má Národní galerie vynikající expozici středověkého umění. Podle pověsti tu došlo k zázraku, když Karel IV. jako horlivý sběratel ostatků při návštěvě kláštera tajně odřízl kus prstu svatého Mikuláše, který tu přechovávali. K obohacení císařových sbíZ interiéru kláštera založe- rek ale nakonec nedošlo, proného svatou Anežkou Českou tože prst začal krvácet a Ka-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276375
jan a
.
novák
tajemství našich chrámů
rel se vyděsil. Šel ho tedy s pokorou vrátit, a když pak obě části přiložili k sobě, srostly bez sebemenší známky poškození. A aby nadpřirozených jevů nebylo málo, straší tu také jeptiška, která z kláštera uprchla se svým milým a její otec ji za to zavraždil. Při návštěvě galerijních sbírek se jí ale nemusíte bát; je to strašidlo dobrosrdečné a z pochopitelných důvodů pomáhá především milencům. Anežka byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. (letopočet narození není jistý, zemřel 1230), který byl nejen velmi schopný panovník, ale také plodný muž. Z jeho prvního manželství tedy měla čtyři nevlastní sourozence, z druhého sedm vlastních. Ve většině případů šlo o výjimečné osobnosti, takže o některých tu ještě bude řeč. S dětmi se tehdy moc nepárali – v panovnických rodech možná ještě méně než mezi chudinou –, takže Anežku záhy strčili do kláštera na vychování a poté začali nabízet do jiných panovnických rodin za manželku. Sňatková politika ovšem královskému tatínkovi nějak nevyšla a citlivá a vzdělaná Anežka netoužila stát se zbožím – ještě ke všemu zůstávajícím stále na pultě. Když Přemysl Otakar I. zemřel, nastoupil na trůn Anežčin chápavý bratr Václav I. (1205–1253) a sestře umožnil zařídit si život po svém. Tehdy ovšem existovaly pro ženu z panovnického rodu jen dvě cesty: manželství, nebo klášter. Anežka od dětství zvyklá na klášterní prostředí (což tehdy znamenalo ostrov vzdělání, kultury a soucitu uprostřed moře barbarství) zvolila to druhé. Stejnou cestou se ostatně tou dobou vydalo mnoho žen – a ze stejných důvodů. Václav svou milovanou sestru štědře podporoval, a tak za jeho peníze nejen zakládala kláštery (a dokonce dala vzniknout prvnímu a poslednímu českému řádu – křižovníků s červenou hvězdou, do něhož mohli vstupovat pouze Češi po matce i po otci), ale především se starala o chudé a nemocné, sytila hladové, utěšovala nešťastné… Dělala to s takovým nasazením a velkorysostí, že v podstatě stála
100 Ukázka elektronické knihy