98
W. S M I T H
·
I . R O B E R T S O N OVÁ
·
KRÁL KRÁLŮ
Vyprávění o indickém povstání, jíž věnoval několik desítek minut, a láhve vynikající skotské. Připsal na okraj stránek několik poznámek a tvrdě usnul. Následujícího rána Penrod s velkou chutí posnídal fíky s medem, a když vypil dva miniaturní šálky pravé egyptské kávy, vyšel na ulici a chystal se nasednout na koně. Převzal od podkoního uzdu a zaslechl, jak jej oslovila jménem mladá arabská dívenka. Poznal ji – Akila, komorná lady Agaty. Dosud nikdy s ní přímo nemluvil, jen ji několikrát zahlédl, jak nervózně poletuje Agatinými pokoji. Kdykoliv byl v domě, ustrašeně zmizela ve stínech jako krásný duch. Teď se celá třásla. Penrod se zprvu domníval, že si přišla pro peníze – vévoda s největší pravděpodobností propustil veškeré dceřino služebnictvo. Představila se mu a Penrod čekal na nevyhnutelnou nastavenou dlaň. Po několika vteřinách němého ticha jej to však znudilo. „Co chceš?“ „Oni mučí mou paní,“ vyhrkla dívenka a prosebně k němu vzhlédla. Penrod viděl, že její velké hnědé oči přetékají slzami. „Neblázni, dítě.“ Začal se otáčet, ale Akila jej drobnou ručkou popadla za rukáv. Stačilo, aby se zamračil, a dívenka hned ruku odtáhla a rozhlédla se po ulici, aby se ujistila, že si nikdo nevšiml, jak nestoudně se zachovala, když se dotkla muže. „Ne, stůjte,“ sykla. „Nedávají jí drogu, Af-yun, a ona je teď nemocná. Moc nemocná. Prosím.“ „Můžeš mluvit arabsky, dítě,“ řekl Penrod a pokračoval v tom jazyce. „Její otec se postará, aby se jí nestalo nic zlého. A pravda je taková, že se moje dáma příliš zamilovala do dýmky.“ Akila důrazně zavrtěla hlavou. „Přivedli anglického doktora, ale ten o téhle nemoci nic neví. V domě pracuje bratranec mé dobré přítelkyně. Moje paní je nemocná a naříká. Doktor nedělá nic, než že ji krmí anglickou polévkou.“ Penrod si vzpomněl na Samův živý popis abstinenčních příznaků poživačů opia, jimž je upřena jejich droga. Agatha již dlouhou dobu kouřila prakticky denně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276371
99
W. S M I T H
·
I . R O B E R T S O N OVÁ
·
KRÁL KRÁLŮ
„Musíte tam jít,“ naléhala Akila. „Mě oni neposlechnou. Prosím vás, povězte jim, ať jí dají opium, než ji touha po něm zabije. Prosím vás ve jménu Alláha, který všechno vidí a všechno zná.“ Penrod váhal. Kůň, podrážděný dlouhým čekáním, hlasitě ržál a Penrod ho dloubl do mohutné plece. „Nemůžu.“ Drobná ruka se znovu natáhla a uchopila jej za rukáv, ale tentokrát ho dívenka nepustila. „Musíte. Je to vaše chyba. Vaše. Než jste přivedl do města tu svou malou Angličanku, má paní kouřila jenom jednou nebo dvakrát. Myslela si, že vás to třeba pobaví. Ale když sem přijela ta anglická holčička, moje paní začala kouřit víc a víc. Potom jste tu holčičku poslal pryč a já si myslela, že moje paní bude šťastná a s opiem přestane, jenomže ono to bylo stokrát horší. To vy! Vy jste z ní udělal trosku. Teď křičí jako duše ztracená v pekle a je to vaše chyba. Oni mě k ní nepustí! Starají se o ni cizí lidé! Umývají její ubohé tělo! Musíte jí pomoct.“ Penrod cítil, jak se v něm vzdouvá pocit viny, svědomí se probudilo jako zvíře po dlouhém zimním spánku. „Uklidni se, dítě. Napíšu vévodovi, jejímu otci.“ Dívenka vzlykla úlevou a Penrod se k ní natáhl, aby ji pohladil na rameni a poskytl jí alespoň malou útěchu, ale Akila se otočila a pelášila ulicí. Penrod nahmatal pouze horký vzduch v místě, kde před okamžikem stála. „Proveďte zatím koně,“ přikázal podkonímu a hodil mu otěže. „Vrátím se za pár minut.“ Vešel zpátky do domu, stáhl si jezdecké rukavice a zavolal na sluhu, ať mu přinese papír, pero a inkoust. Když se Penrod časně večer vrátil domů, nepřekvapilo jej, že na stříbrném tácu u dveří čeká obálka. Otevřel ji. Obsahovala jeho dopis vévodovi a navštívenku s ručně připsanou poznámkou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276371
100
W. S M I T H
·
I . R O B E R T S O N OVÁ
·
KRÁL KRÁLŮ
Jeho Výsost vévoda z Kendalu nepřijímá od majora Ballantynea žádnou korespondenci, stálo na ní a o něco níž viděl Penrod podpis vyvedený nepřirozeně úhledným, téměř školáckým rukopisem: Carruthers. Hodil vzkaz zpátky na tác a vyšel na nádvoří. Čekal tam na něho Jakub. Vřele se pozdravili jako staří přátelé a posadili se pod kvetoucí jasmín, aby si vypili čaj. Po několika zdvořilostních otázkách ohledně zdraví a pohody jich samotných i příbuzných a dotazu na úspěchy Jakubova podnikání přešli k jádru věci. „Co je to za chlapa, efendi?“ zeptal se Jakub, objal zkroucenými prsty sklenici a zvedl ji ke rtům. Napil se příjemně vonícího nápoje a vydechl potěšením. „James Woodforde, vévoda z Kendalu,“ odpověděl Penrod. „Pochází ze starobylého rodu, který se v mé zemi již dlouho těší velké politické moci. Kromě toho vydělal obrovské spousty peněz, když na jednom jeho panství na severu objevili uhlí. Od té doby investuje do zlatých a diamantových dolů v Jižní Africe a prověřuje nerostné bohatství na severu a východě Afriky.“ Jakub pomalu přikývl. „Obsadil dům na západním břehu. Je to nádherný palác obklopený vlastní zahradou, na jaký by byl pyšný i král. Drží hodně služebnictva. Mezi nimi jsou dva Evropané. Jeden z nich se jmenuje Carruthers. Je slizký jako had a všechno pro něho zařizuje. Je v Káhiře už delší dobu. Tomu druhému říkají doktor. Roztřesený jako osika.“ „Jaký typ místních sloužících si najal?“ Jakub našpulil rty a odplivl si na zem. „Najal žoldáky a navlékl je do uniforem domácích sluhů. Služebnictvo své dcery do jednoho vyplatil. Teď o ni pečuje jakási ženská. Stará, krutá a debilní babizna, kterou bych nenechal starat se ani o prašivého psa prožraného blechami.“ Delikátně se napil čaje. „Její bývalá komorná Akila čeká u brány domu a odmítá odejít, tak moc svou paní miluje.“ Penroda v životě nenapadlo vidět v Agatě osobu, která dokáže u služebnictva vzbudit loajalitu.
Ukázka elektronické knihy