RUDOLF (náhle vykřikne): Tak to otočte, ať to vidím také z druhé strany! SLOUŽÍCÍ (otáčejí namáhavě sochu) RUDOLF: Je to brak, drazí poddaní, a bude to odneseno. LANG: Milosti, je to vzácný kousek. RUDOLF: Langu, mne nebudeš učit znát vzácné kousky. Řekl jsem, že je to brak, a káži to odstranit ze svých komnat. Pošli si to do Vladislavského sálu na aukci, když máš z toho provizi. LANG: Milosti — — —! RUDOLF: Mlčiž! Hej, státní pochopové, vzdalte tuto plastiku z mého dohledu a vězte, že toho bohdá nebude, aby císař a král Rudolf (k Langovi), kolikátý jsem? LANG: Druhý, Milosti. RUDOLF: …Rudolf Druhý sprostý padělek za originál považoval. SLOUŽÍCÍ (odcházejí, odnášejíce sochu) RUDOLF (si nalije do poháru vína a postaví se před nehybnou figuru Golema. Čichá k vínu a pozoruje Golema.) Po odchodu Sloužících pohne se na zdi ozdobná ruka s palicí a udeří do velikého gongu. LANG: Milosti, hodina Sirael udeřila. RUDOLF (rychle dává Langovi znamení, aby zmizel, tiše): Jsem v pořádku? LANG (učiní malé gesto obdivu a uctivě pozpátku se vytratí vpravo) RUDOLF (rychle přistoupí k zrcadlu a připudruje se pudřenkou, jež leží na toaletním stolku)
Scéna druhá Rudolf II., Sirael. V pozadí vysune se obraz, otevře tím tajný vchod a z tohoto vchodu přes klekátko sestoupí Sirael. SIRAEL: Dobrý večer, Milosti. RUDOLF: Buďte mi vítána, krásná Sirael. Jak jste strávila celý den?
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276342