RUDOLF (náhle vykřikne): Tak to otočte, ať to vidím také z druhé strany! SLOUŽÍCÍ (otáčejí namáhavě sochu) RUDOLF: Je to brak, drazí poddaní, a bude to odneseno. LANG: Milosti, je to vzácný kousek. RUDOLF: Langu, mne nebudeš učit znát vzácné kousky. Řekl jsem, že je to brak, a káži to odstranit ze svých komnat. Pošli si to do Vladislavského sálu na aukci, když máš z toho provizi. LANG: Milosti — — —! RUDOLF: Mlčiž! Hej, státní pochopové, vzdalte tuto plastiku z mého dohledu a vězte, že toho bohdá nebude, aby císař a král Rudolf (k Langovi), kolikátý jsem? LANG: Druhý, Milosti. RUDOLF: …Rudolf Druhý sprostý padělek za originál považoval. SLOUŽÍCÍ (odcházejí, odnášejíce sochu) RUDOLF (si nalije do poháru vína a postaví se před nehybnou figuru Golema. Čichá k vínu a pozoruje Golema.) Po odchodu Sloužících pohne se na zdi ozdobná ruka s palicí a udeří do velikého gongu. LANG: Milosti, hodina Sirael udeřila. RUDOLF (rychle dává Langovi znamení, aby zmizel, tiše): Jsem v pořádku? LANG (učiní malé gesto obdivu a uctivě pozpátku se vytratí vpravo) RUDOLF (rychle přistoupí k zrcadlu a připudruje se pudřenkou, jež leží na toaletním stolku)
Scéna druhá Rudolf II., Sirael. V pozadí vysune se obraz, otevře tím tajný vchod a z tohoto vchodu přes klekátko sestoupí Sirael. SIRAEL: Dobrý večer, Milosti. RUDOLF: Buďte mi vítána, krásná Sirael. Jak jste strávila celý den?
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276342
SIRAEL: Když jsem se včera naučila psát a počítat, dala jsem se dnes do četby. Dopoledne jsem přečtla Vergila a po obědě Petrarku a Boccaccia. RUDOLF: Jaké to pokroky, mé dítě! Jak se vám líbily ty krásné věci, vyprávějte svému císaři. SIRAEL: Verše jsou pěkně stavěny a próza zaujme rovněž. Jen některým slovům jsem nerozuměla. RUDOLF: Aha, mandragora, horoskop, inkubus, sabat — ne? SIRAEL: Což o to, to všechno znám. U těchto auktorů však převládá slůvko, které vůbec nechápu. Tuším… láska. RUDOLF: Láska, Sirael, láska, ach láska, ta mocná vládkyně, je vám věcí neznámou? Nuže slyšte, půvabné stvoření, vyučím vás tomuto umění. Sám císař bude vám učitelem, poznáte lásku královskou. SIRAEL: Jak jste dobrý, Milosti. Učte mne. Dychtím. RUDOLF: Vezmeme to od počátku. Jsme sami. Zámky jsou zavřeny na dvanáct západů a klíčové dirky zalepeny voskem, aby sluhové neviděli do komnaty, kde je právě střed světa. A tu mé ruce bloudí po tvém těle, a zatímco žár pravé dlaně opájí se sametem tvých vnad, juž levice mramor tvého rámě obnaží. A jen v mráčku krajkoví zasvítí tvá pleť, tu chlípně přisaje se habsburský můj ret. (Líbá a tiskne Sirael.) Pak mocným fukem zhasnu všechna světla. V nastalé temnotě zašustí jemné prádlo a tam v těch poduškách teprve, Sirael, propukne rudolfínská doba. (Odstoupí od Sirael.) Chápeš teď lásku? Co jsi cítila, mluv! SIRAEL: Cítila jsem, Milosti, jak jste mě nejdříve hnětl, pak jste hlasitě mlaskal, takže nyní jsem celá poprskaná. RUDOLF: Ó Adonai, ó Svrchovaný Otče, Stvořiteli Nebe a Země, čtyř Živlů a Duchů, Sirael, proč trýzníš city Mého Majestátu? (Běží k velké váze, vytáhne z ní květiny a zavolá do vázy.) Břeňku!
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276342
Scéna třetí Předešlí, Břeněk. BŘENĚK (vystoupí z truhly, zeleně osvětlen zespodu): Vaše císařská Milost mne volala? RUDOLF: Pohleď, Břeňku, Sirael je ke mně chladnější než kdy jindy. Co mám dělat? BŘENĚK: Moment, Milosti. (Přistoupí k Sirael a prohlíží jí zorničky.) Jak se máš, Sirael? SIRAEL: Mdle. BŘENĚK: Aha. (Jde k výklenku, odhrne záclonu, takže se objeví balkon s otevřeným oknem, kterým proudí do místnosti měsíční světlo. Nahlédne do astronomických přístrojů a mluví polohlasem.) Zodiakální sféra je v neklidu, Mars v konjunkci s Merkurem, barometr klesá, mírné srážky na jihozápadě, střídavě oblačno. (Obrátí se k Rudolfovi.) Milosti císařská, Sirael nemá šťastný den. Měsíc vstupuje do znamení Panny, a Sirael zřejmě tíhne k náměsíčnosti. Musíme jí dopřáti klidu, dokud Měsíc nepřejde do souhvězdí Raka. RUDOLF: Ale uznej, Břeňku, že… BŘENĚK (ho zadrží a ukáže na Sirael) SIRAEL (mátožně odchází dveřmi vpravo) BŘENĚK: Vidíte, Milosti, Luna ji volá. RUDOLF: Břeňku, což mi není dáno Sirael milostně vzrušit? Nač jsi mi stvořil ženu, není-li schopna lásky? BŘENĚK: Bylo by základním omylem Vaší Milosti, kdyby Vaše Milost považovala Sirael za ženu. Je to bytost uměle stvořená, homunkulus, stvoření nelidské, protože nezná ani lásku, ani strach, ani radost, ani žal, touhu, nenávist. RUDOLF: To je smůla, Břeňku, to je smůla. Tolik toužím, abych první z mužů poznal lásku ženy uměle stvořené. BŘENĚK: Obávám se, že Vaše Milost bude zklamána. Sirael, materializovaný paprsek měsíční, který jsem zachytil v křišťálové kouli a oplodnil vidmem Saturnovým, tehdy když stál ve znamení Blíženců v přímé konjunkci s Venuší…
100 Ukázka elektronické knihy