„Termoplasmatický?“ zeptala se Lizanne, když poznala výmluvné trubice, viditelné v mezeře v krytu. „Je to hybrid,“ odpověděl Jermajah a Lizanne si povšimla záblesku profesionální hrdosti v jeho očích. „Kerosin nebo krev. Obojí hoří ve stejné spalovací komoře. Když tam naliješ Červenou, je samozřejmé, že bude mít větší výkon, ale pro základní manévrování se dá využít i kerosin.“ „A rychlost?“ zeptala se Lizanne a odpovědi se jí dostalo z nečekaného zdroje. „Já jsem se s kerosinem u tohoto aerostatu dostala na třicet mil za hodinu,“ řekla Tekela. „Pokus s krví se nám ještě nepodařilo uskutečnit.“ Lizanne se na Jermajaha zamračila. „Vy jste ji s tou věcí nechali létat?“ „Je naše testovací pilotka,“ odpověděl s úsměvem, který na Lizannin vkus postrádal špetku kajícnosti. „Zpočátku jsme si nebyli jistí vzletovými vlastnostmi a potřebovali jsme někoho, kdo gondolu moc nezatíží. Tekela se sama nabídla. A má velký cit pro ovládání.“ Lizanne svůj výhrůžný pohled přenesla na otce. „Říkala jsem vám, abyste jí našli slušnou školu, ne že ji máte vystavovat svým pokusům.“ „To jsme udělali,“ odpověděl profesor Lethridge. „Našli jsme jí Soukromou dívčí školu slečny Hisselwyckové. Jít tam ale nechtěla. Tvoje teta se ji tam pokoušela odvést, ale vzpírala se jí a pak hrozila, že uteče a bude žít v uprchlickém táboře.“ Lizanne se okamžitě obrátila k Tekele, která na její zlostný výraz zareagovala pokrčením ramen a vyšpulením rtů. „Na školu jsem už stejně stará.“ „Zároveň jsi příliš mladá, aby ses plácala po obloze v některém z jeho šílených vynálezů.“ „No, ty plány jsi mu dala ty.“ A tehdy o sobě dal vědět drobný pozůstatek staré Tekely, podrážděnost a vzdorovitost tváří v tvář legitimním obavám. Lizanne si v té chvíli nebyla jistá, jestli by náhodou nedala přednost takové Tekele před tím, co z ní vyrostlo. Ten spratek byl alespoň do jisté míry předvídatelný. Nadechla se, aby se uklidnila, a otočila se ke svému otci, který na příď pinasy pomáhal přitáhnout poslední kus vyfouknutého ba-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276340
lonu. „Jestli jste skončili, budeme se muset vrátit,“ řekla. „Kapitánu Verricksovi a řediteli riámorovi taky budete muset dopodrobna vylíčit pád Ferosu. Zdá se, že budeme muset učinit několik dalších vážných rozhodnutí.“ Pinasa se k Ziskovému podniku zakrátko přiblížila na sto yardů. Kormidelník zahnul prudce doleva, aby je navedl k jeho boku, kde se už shromáždila skupinka námořníků, připravená hodit jim zajišťovací lana. Tehdy Lizanne ucítila, jak jí paži sevřela jakási drobná ruka, a když se otočila, uviděla Tekelu, jak s bledou tváří a rozšířenýma očima ukazuje na něco na obloze. Dragg byl dost vysoko, aby k němu nedostřelila děla Podniku, ale šikmé sluneční paprsky se mu na křídlech rozehrály slabým načervenalým třpytem, když se naklonil a zamířil na východ. Lizanne přešla k mladému poručíkovi, který velel pinase, vyžádala si od něj dalekohled a ihned ho namířila na východní obzor. Jen co rozeznala výmluvné siluety rýsující se v ranním oparu, sirény Podniku už vyrážely signál „nepřítel na dohled“. Válečné lodi. Bylo jich pět a všechny patřily do kategorie fregat nebo šalup. Všimla si i něčeho, co se zprvu zdálo být hustým příkrovem dýmu stoupajícího z každého plavidla, ale poté si uvědomila, že vidí hejno draggů. „Měním rozkazy,“ řekla, když dalekohled vrátila poručíkovi. „Zamiřte k Příhodné příležitosti. Kapitánu Trumanovi vzkažte, aby nejvyšší možnou rychlostí vyrazil na východ a zbytku flotily vydal pokyn, aby ho následovali. V žádném případě se nesmí zdržovat.“ Dívala se do jeho sinalé tváře, jíž prochvívaly první známky paniky, dokud souhlasně nepřikývl. „Co to děláš?“ zeptal se její otec, když přešla na příď pinasy. „Něco jsem si zapomněla.“ Vyšplhala na příď, vyňala brašničku, vytáhla z ní flakon Zelené a v Pavoukovi ho vyměnila za ten spotřebovaný, načež si celou dávku vpíchla společně se čtvrtinou flakonu Červené. Tu bude potřebovat k ochraně před chladem. Ohlédla se a uviděla Tekelu, jak zápasí v Jermajahově sevření, protože se za ní chtěla vydat. „Postarejte se o ni,“ zavolala Lizanne, než se vnořila do moře.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276340
Když vyšplhala k záďovému kotevnímu držáku a vyhoupla se na dolní palubu, z hlavních baterií Výnosného podniku se už svědomitě pálilo. Děla křižníku střílela v předem stanoveném sledu, aby se uvolněním tak velké energie nepoškodila struktura lodi. Výsledný rachot byl proto trvalý a ohlušující a zanikala v něm i kakofonie rozkazů směrovaných k členům posádky, kteří se drápali na své bojové pozice. Krvespaly Podniku naskočily v okamžiku, kdy se Lizanne dostala na střední palubu, a loď se dala do zrychleného pohybu přičiněním pana a paní Griffanových, kteří zapálili produkt v jejích dvojitých motorech. S výjimkou krátkého a znepokojivého přesunu revolucí zmítanými ulicemi Korvusu se žádný z Griffanových dosud neocitl v přímém boji a Lizanne musela potlačit bodnutí soustrasti s tím, co v brzké době zakusí. Oni nejsou součástí tvé mise. Aby se dostala do důstojnických ubikací, musela se probít davem běžících námořníků. Otevřela dveře Všeumělovy kajuty a zjistila, že leží na palubě přesně tak, jak ho instruovala. Vzhlédl k ní rozzářenýma očima, ačkoli ve tváři se mu jako obvykle nezračily žádné emoce. Také si všimla, že v ruce svírá jakousi malou lahvičku. „Ukradl jsem ji z lodní ošetřovny,“ vysvětloval, když sledoval směr jejího pohledu. „Chlorid draselný. Říkalas, že mám najít co nejúčinnější způsob.“ „Určitě si ho zatím ponech,“ prohodila. „Teď ale vstávej. Mizíme odsud.“ Dovedla ho do Makariovy kajuty, kde zjistila, že hudebník si přehrává na flétně překvapivě veselou melodii. „Napadlo mě, že budu radši, když mou smrt bude doprovázet něco radostného.“ „Teď to bude muset počkat. Pojďte za mnou a hoďte sebou.“ Oba muže nasměrovala do chodby vedoucí do středu lodi, odkud mohli sešplhat až na dolní palubu. Nacházeli se uprostřed žebříku, když se loď znenadání prudce otřásla. Všude kolem se rozlehlo hlasité pronikavé skřípění namáhaného kovu. „To nezní dobře,“ poznamenal Makario, ruce co nejpevněji sevřené na příčlích. „Dostali jsme zásah,“ řekla Lizanne, která pokračovala v cestě dolů. „A nebylo to naposledy. Nezdržujme se.“
100 Ukázka elektronické knihy