LUCY ASHFORDOVÁ
Ne, neměl, ty huso hloupá. Dnes se měl vrátit. Jenže paní Lettová říkala, že se vrátí později. Všiml si těch dětí? Tak či onak, blížil se k ní a ona viděla, jak mu ve tváři vzrůstá napětí. Srdce jí pokleslo, když si uvědomila, jak vypadá. Vlasy měla rozpuštěné, tváře se jí červenaly od slunce a chatrné bavlněné šaty jí přiléhaly k tělu na místech, kde neměly. „Pane Hamiltone,“ oslovila ho. Kývla hlavou a usmála se. „Jaké příjemné překvapení.“ Elvie ho tahala za ruku. „Connore, ach Connore, jsem tak ráda, že jsi zpátky. Měly jsme se tu skvěle. Slečna Blakeová osvobodila Jacka. Byl zavřený, Connore, a byl z toho tak smutný! A slečna Blakeová s námi teď poobědvala –“ „S námi? Elvie, koho tím myslíš?“ Elvie se očkem podívala na Isobel. „Mě a Jacka, samozřejmě.“ „Elvie, chytni Jacka a dej ho na vodítko, ano?“ nakázal jí Connor přívětivě. „A pak bys mohla natrhat nějaké luční kvítí pro babičku. Víš, jak ho má ráda.“ „Ano! Miluje zvonky a máky. Nějaké jsem viděla za těmi keři.“ Elvie nedočkavě odběhla a při tom volala na Jacka. Isobel tam stála a věděla, co přijde. I když svítilo slunce, Connorův pohled ji mrazil až do morku kostí. „Slečno Blakeová,“ začal. „Právě jsem se vrátil z Calverley Hall. Slyšel jsem, jaké jste včera způsobila pozdvižení, když jste přijela o den dříve, a navíc jste požadovala jiný pokoj. Kuchařka řekla Haskinsovi, že podá výpověď, protože jste jí prý ráno 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276312