MARGUERITE KAYEOVÁ
„Už jsem vám říkal, že mě naprosto pohlcuje moje práce. A nikdy jsem nepotkal tu pravou.“ „Chápu. Ale je dost neobvyklé, aby si svobodný muž koupil tak velký dům, když nemá v úmyslu se usadit a založit rodinu.“ „To je dobrá poznámka. Podáme to lidem jako důkaz, že jsem už uvažoval o manželství, takže když jsem potkal vás, bylo to, jako by bylo předurčeno, aby se naše osudy střetly.“ Usmívala se, ale viděl, že ji nepřesvědčil. „To ale není ten pravý důvod.“ „Obávám se, že pravý důvod je zcela prozaický. Můj obchod, to není jen prodat pár lahví vína lidem, kteří si chtějí dát sklenku při večeři, Sophie. Prodávám dodavatelům a bohatým milovníkům a znalcům vína, mužům, kteří si chtějí naplnit své vinné sklepy. Obchoduji v mezinárodním měřítku. Očekává se ode mě, že čas od času své vážené zákazníky pohostím, a to by nebylo možné v nájemním bytě.“ „Takže váš dům vlastně přispívá k vašim obchodním úspěchům?“ „Dá se to tak říct. A proto jsem také toto křídlo zatím neopravoval. Původní vlastníci zde totiž měli dětské pokoje.“ „Ach tak. Mělo mě to napadnout. Předpokládám, že v nejbližší budoucnosti je nehodláte zařídit.“ „A předpokládáte správně. V této chvíli mám manželku, která není mojí manželkou, a ženu, která tvrdí, že se má stát mojí manželkou. Každý muž by měl co dělat, aby se s tím vyrovnal. Oženit se doopravdy a zaplnit dětské pokoje potomky v této chvíli není to, o čem bych uvažoval. A ani v blízké či vzdálené budoucnosti.“ „Takže žádné dětské pokoje.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276311