MAISEY YATESOVÁ
Samozřejmě. Chtěl se zúčastnit bratrovy svatby s ženou, kterou si měl původně vzít. A Liliana byla tak hloupá, že si to neuvědomila. Naprosto pustila Matíase z hlavy, protože jí na něm nikdy ani za mák nezáleželo. Jejich manželství bylo jen o dvou lidech. Lilianě a Diegovi. Bylo to v ní tak pevně zakořeněné, že si myslela, že to musí cítit stejně. Byla blázen. „Možná pro tebe,“ procedila. „Ale pro mě nikoliv. Já jsem se chtěla se svým manželem prostě zúčastnit svatby.“ „Nemáme skutečné manželství,“ upozornil ji. „Díky tobě.“ „Nicméně, ať už bude naše manželství trvat, jak dlouho chce, je to naše věc. Na ostrově jsme to byli jen já a ty, Diego. Jen já a ty.“ Žádná minulost. Žádný Matías. Žádná Camilla. Žádná naštvaná domácí s úmyslem otrávit pohádku, kterou si Liliana o svém manželovi vysnila. Uvnitř to ale věděla. Ošklivá a tvrdá realita se objevila ve chvíli, kdy byl do jejich vztahu přizván i zbytek světa. Realita, se kterou se nechtěla potýkat. Ať už se to zdálo jakkoliv bláznivé, upřednostňovala svoji pohádku. „Pak tedy půjdeme,“ řekl rozhodně. Netušila, proč se jí nakonec podvolil. Možná byla Mariina tvrzení pravdivá. Možná byl po tom všem skutečně chladnokrevný vrah, který ji chtěl zabít, jakmile se ocitnou sami. Ale ona tomu nevěřila. Její pud sebezáchovy byl natolik silný, že pokud by si myslela, že je to pravda, nešla by s ním. Popadl ji za paži a oba opustili oslavu. Museli chvíli počkat, než Diegovi přistavili jeho neuvěřitelně okázalý sportovní vůz. Usadil se za volantem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276309
ODČINĚNÝ HŘÍCH
a s burácejícím motorem vyrazili směrem k silnici. Uvažovala, jestli je chce zabít tím, jak rychle jeli. „Neboj se,“ uklidnil ji. „Mám se závoděním zkušenosti.“ „Myslím, že na veřejné silnici ne,“ odfrkla si. „Všude.“ Rozesmál se. „Jsi vážně jak skleníková květinka, Liliano. Nemáš ani ponětí, kdo jsem. Anebo máš a nechceš si to připustit.“ Ta slova ji zabolela. Protože měl pravdu. Chtěla, aby byl takový, jakého si ho představovala. Chtěla, aby byl jejím vysněným manželem. A dnes se poprvé skutečně bála, že by takový být nemusel. Že se možná nechala okouzlit sexem a šarmantním hlasem, kterým k ní promlouval v posteli. Byla si tak jistá, že je mnohem chytřejší. Tak jistá, že není taková idealistka, aby mu na to skočila. Věřila si. Věřila svým pocitům. Jak se blížili k městu, vůz se hbitě proplétal zatáčkami a před nimi se začaly objevovat osvětlené ulice a lidé, kteří vyráželi vstříc barcelonskému nočnímu životu. Zastavili před hotelem a Diego předal klíče parkovací obsluze. Po obrovském schodišti vešli do budovy a Liliana měla sotva čas si užít pozlacené mramorové lobby se sametovými pohovkami, protože Diego ji okamžitě odtáhl k výtahu, který je vyvezl do jejich střešního apartmá. Předtím si ho nestihli ani prohlédnout. Diego prostě předal jejich zavazadla poslíčkovi, aby se o ně postaral. A neměla na to čas ani teď, protože jakmile se za nimi zabouchly dveře, Diego byl u ní a v očích mu plál temný oheň. „Tak začni. Vznes svá obvinění.“ „Jaká obvinění ode mě čekáš?“ Věděl to. Věděl to, protože… Existovaly jenom dvě možnosti. Zaslechl pomluvy… Nebo to byla pravda. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276309
MAISEY YATESOVÁ
„Nehraju s tebou žádnou hru, Liliano. Řekni mi, co si o mně myslíš, ženo? Co ti řekli o muži, kterého sis vzala?“ „Moje první otázka zní, proč sis hrál před Camillou na mizeru? K čemu to bylo? Proč jsi obtěžoval Matíasovu snoubenku?“ „Já jsem mizera,“ pronesl. „Zklamalo by je, kdybych se v posledním záchvěvu čehosi o něco nepokusil. Jako špatná pohádka.“ „Proč? Proč jsi tak posedlý tím, aby tě tak všichni viděli?“ „Chtěl jsem vědět, jak je to s jeho manželstvím. Jestli našel ženu, do které se skutečně zamiloval.“ Z úst mu odkapávalo opovržení a nenávist. „A uspokojila tě odpověď?“ Vypadal šokovaně, že se ho ptá na něco takového. „Zdá se mi trochu nespravedlivé, že by bratr mohl uniknout životu, v němž žijeme. Že by mohl najít lásku a mít skutečné manželství. Žít na ranči zalitém sluncem.“ „Proč?“ „Já nic takového mít nemůžu. Mám jen temnotu, kterou do mě zasel otec. Matías je jako naše matka. Je z… jiného těsta. A já nikdy nepochopil proč. Nikdy jsem nepochopil, jak to může být fér.“ „Život není fér, Diego, nebo jsi na téhle hodině chyběl?“ Odfrkl si a obrátil se k ní zády. Začal přecházet po pokoji jako tygr v kleci. „Jaké moudro od opečovávané zbohatlické dcerušky.“ „Moje matka umřela, když mě přiváděla na svět,“ pronesla. „Nikdy jsem ji nepoznala. Nikdy jsem k tomu nedostala šanci. Nikdy jsem ji jako dítě nedržela za ruku. Vyprávěj mi o tom, co není fér, Diego. Otec se nikdy ani nepokusil zastat oba rodiče. Milovat mě tak, aby mi vynahradil její ztrátu. Ne, viděl 100 Ukázka elektronické knihy