SUSANNAH ERWINOVÁ
a mezi nohama vlhkost. Uslyšela, jak někdo zasténal, a až pak si uvědomila, že to byla ona. I kdyby se snažila, nejspíš by se od Lukea nedokázala odtrhnout. Ale nechtěla se snažit. Odtáhl se jako první. „Dobré ráno. Ani jsem tě nestihl pozdravit.“ Z očí mu šlehaly plameny touhy, ale ve tváři se mu zračilo napětí. „Dobré,“ odpověděla. Věděla, že se musí rychle vrátit z opojných výšin zpátky na zem. „Proč jsi –“ Nepatrně zavrtěl hlavou, jako by varoval. „Chci ti někoho představit. Starou kamarádku. Myslím, že se neznáte.“ Napřímil se, o krok ustoupil a Danica až teď uviděla, že ve dveřích stojí žena. Měla dokonalý sestřih a draze působící oblečení. Luke pokračoval: „Danico, tohle je Irene Stavrosová. Chodili jsme spolu na obchodní školu. Irene, tohle je Danica. Moje žena.“ Jeho… co? Danica na něj užasle zírala. Sedl si na roh jejího stolu. Vzápětí vzal Danici za ruku a pevně ji stiskl. Určitě se musela přeslechnout. Nebo ne? Stačil jediný pohled na Irene a bylo jasné, že slyšela naprosto správně. Irene zachovala nepohnutý výraz, jenže Danica za sebou měla dlouhou praxi v personalistice a dokázala neomylně číst řeč těla. Poznala, že se Irene chvěje zvědavostí. Co to děláš, Lukeu? Danica vyprostila levou ruku z jeho sevření, postavila se a pravici podala Irene. „Ráda vás poznávám. Hodně jsem o vás slyšela.“ To druhé nebyla lež. Irene jí stiskla ruku pevně, téměř až bolestivě. „To je báječné,“ odpověděla. „Kéž bych mohla totéž říct já o vás. Ale tenhle grázlík je pořád strašně tajemný. Jak se ti to podařilo udržet pod pokličkou, Lukeu?“ „To víte.“ Danica pokrčila rameny a doufala, že vypadá uvolněně. „Ani jeden z nás není rád středem pozornosti.“ Pod maskou klidu se jí v nitru vařila 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276305