BELLA FRANCESOVÁ
Další dlouhé zívnutí jí zabránilo větu dokončit. „Ano, rozhodneš se sama. Ale až ráno. Teď půjdeš spát.“ Než se nadála, držel ji v náruči a ona se už nezmohla ani na slovo. Nepokoušela se vymanit z jeho pevného sevření. S hlavou, opřenou o jeho hruď, cítila, jak mu buší srdce, nasávala jeho vůni, nechtěla vědět, kam ji nese a nezajímalo ji, jak se odtud dostane. Otevřel dveře spoře osvětlené kajuty, vešel, postavil ji na zem, rozepjal jí zip na šatech a pomohl jí je svléknout. Nebránila se. Ve spodním prádle ulehla do postele, a jakmile přes ni přehodil měkkou saténovou přikrývku, odebrala se do říše snů.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276299