HEIDI RICEOVÁ
„Nevím,“ přiznala. Cítila se zaskočená zprávou, že Zane odjel na další zahraniční cestu, aniž by se aspoň pokusil se s ní vidět. „Jak je to dlouho, co jste byli se šejkem v posteli?“ vybafla na ni Kasia. Cat zrudla. Honem si postříkala obličej, aby se zchladila. Kasia ji svou přímočarou otázkou šokovala. Spolu s Ravim byli jediní dva, kdo věděli, že strávila noc se šejkem v paláci, a dostali příkaz, aby o tom nemluvili. Kupodivu ubrebtaná Kasia dokázala držet jazyk za zuby. Tedy až do dneška. „Kasio,“ nabádala ji Cat pokud možno klidně, „nesmíš o tom takhle mluvit. Bylo to nedopatření.“ Sama by tomu ráda uvěřila. „A já myslím, že o tom musíme mluvit,“ namítla dívka a zpytavě se na ni podívala. To už chlapec, který jim byl přidělený k obsluze, přinášel tác plný sladkostí, jež obvykle umlsávaly k čaji. Zákusky z plněného lístkového těsta bohatě nasáklé sirupem se staly její oblíbenou lahůdkou. V posledních dnech se na ně nemohla ani podívat. A dneska se to opakovalo. Kasia jí naplnila porcelánový šálek aromatickým čajem, naskládala zákusky na talíř a pokynula hochovi, že může odejít. „Vlastně už o tom nikdy nebudeme mluvit,“ dodala Cat. Rozhodla se převést konverzaci na bezpečnější pole. Zároveň odmítavým gestem zarazila Kasiu, když jí nabídla talíř sladkostí. „Dneska se asi bez baklavy obejdu.“ Jen co jí zavadilo o nos těžké aroma levandulového sirupu promísené s vůní pistácií, zvedl se jí žaludek. Kasia odložila talíř a rozzářila se. „Od té noci už uběhl měsíc,“ spustila dívka. „A teď nemůžete ani vidět baklavu.“ „Co tím myslíš?“ Cat na ni šokovaně zírala. Copak už to je měsíc? Vůbec nepočítala dny, šance na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276298