Válkotvůrci
paprsků. Na konci každého z nich se měl nacházet velký kruh protnutý trojúhelníkem. Zkrátka to vypadalo na pěknou fušku. Jelikož kolem našeho rodného městečka už jsme se kruhů v obilí nadělali ažaž, vyrazili jsme do jižních Čech, na chalupu Alžbětiných rodičů. Protože mi jako nejstaršímu už bylo dvacet dva, nechali nás tam pobývat samotné a rodiče mi s nevídanou důvěrou svěřili mladšího bratra na starost. Franta se majestátně tyčil uprostřed už hotového centrálního kruhu, na hlavě přivázanou malou baterku a v ruce své dokonalé plány. Byl jsem trošku v předstihu, protože jsem si nemusel dávat kuřácké pauzy jako Líza a neflákal jsem se jako Broňa, jenž pořád opakoval: „Jestli to zejtra nebude na Nově ve zprávách, tak se na to vykašlu.“ Načínal jsem svůj třetí paprsek, když nás ozářilo světlo o průměru nejmíň desíti metrů. Napadla mě jenom dvě vysvětlení. Ani jedno se mi zrovna nezamlouvalo. Buď na nás přišli zemědělci, jimž svým nářadíčkem devastujeme úrodu, nebo policajti. Raději bych policajty. Ti nás lynčovat nebudou. Správná byla možnost číslo tři. Nad námi se vznášel létající talíř!
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276257