Válkotvůrci
paprsků. Na konci každého z nich se měl nacházet velký kruh protnutý trojúhelníkem. Zkrátka to vypadalo na pěknou fušku. Jelikož kolem našeho rodného městečka už jsme se kruhů v obilí nadělali ažaž, vyrazili jsme do jižních Čech, na chalupu Alžbětiných rodičů. Protože mi jako nejstaršímu už bylo dvacet dva, nechali nás tam pobývat samotné a rodiče mi s nevídanou důvěrou svěřili mladšího bratra na starost. Franta se majestátně tyčil uprostřed už hotového centrálního kruhu, na hlavě přivázanou malou baterku a v ruce své dokonalé plány. Byl jsem trošku v předstihu, protože jsem si nemusel dávat kuřácké pauzy jako Líza a neflákal jsem se jako Broňa, jenž pořád opakoval: „Jestli to zejtra nebude na Nově ve zprávách, tak se na to vykašlu.“ Načínal jsem svůj třetí paprsek, když nás ozářilo světlo o průměru nejmíň desíti metrů. Napadla mě jenom dvě vysvětlení. Ani jedno se mi zrovna nezamlouvalo. Buď na nás přišli zemědělci, jimž svým nářadíčkem devastujeme úrodu, nebo policajti. Raději bych policajty. Ti nás lynčovat nebudou. Správná byla možnost číslo tři. Nad námi se vznášel létající talíř!
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276257
Hlavně stručně
Vážně. Prostě my, postrach všech ufologů, jsme byli překvapeni mimozemšťany, a než bys řekl kruh v obilí, vznesli jsme se přímo do malého otvoru uprostřed stroje. Bolela mě z toho hlava a pískalo mi v uších. Podlaha pod námi se zaklapla a my se mohli postavit na pevnou podložku. Frantova baterka ještě svítila a on sám nervózně muchlal své plány. Broňa se ležérně opíral o desku a vyděšená Alžběta měla pusu tak otevřenou, že bys do ní strčil půl melounu. V křesle před námi seděl něco přes metr velký šedý mužíček se šišatou hlavou a mandlovýma očima. Mluvil nějakou hatmatilkou, co zněla jako čínština s bavorským přízvukem, a ze zdí k nám z nějakých reproduktorů doléhal český překlad: „Vy parchanti! Takových jako vy už mám plný zuby. Co se mi tu vrtáte do kruhů? Kdybyste se raději chovali normálně jako jiní vaši vrstevníci, třeba se opíjeli po hospodách nebo kouřili marihuanu. Proč mi kazíte práci? Co?“ Alžběta sice zaklapla šokem pusu, ale my tři je ze stejného důvodu otevřeli. Nakonec se první zmátořil a promluvil Franta. „Tohle je jako únos? Budete nás operovat?“ „Houbeles operovat, vy kazisvěti,“ odvětil ufoun. „Únosy nedělám. Já jsem tvůrce kruhů
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276257
Válkotvůrci
nebo, jak mi říkají v Anglii, circlemaker. Dělám kruhy v obilí, aby si lidi postupně zvykli na myšlenku, že existují i jiné civilizace než ta vaše, a až přistaneme, aby to pro vás nebyl takový šok. Jenže proč se s tím tady vrtáme, když blbouni jako vy ty kruhy dělají taky a volají to pak do televize a lidi si myslej, že neexistujem?“ Na to nebylo co říct. Když říkám, že jsme byli v šoku, tak myslím v pořádným super extra hyper giga šoku. To je, jako kdyby se zapřisáhlý ateista ráno probudil a naproti němu seděl anděl a řekl mu: „Šéfovi se docela líbila ta knížka, jak si v ní dokazoval, že neexistuje. Moc se při ní pobavil.“ No takhle přesně jsme se cítili. Dobrých dvacet minut nám ještě sprostě nadával. Trošku jsme se při tom otrkali, přestali tam jen tak tupě stát a zírat na něj. Tvářili jsme se ovšem setsakramentsky pokorně, protože jsme se báli, aby nás vážně neunes a nechtěl operovat nebo dělat nějaké ufounské zvrácené pokusy. Nakonec prohlásil: „Doufám, že to pro vás byla pěkná lekce, řeknete o tom do televize a přestanete mi fušovat do řemesla.“ Jak to dořekl, podlaha pod námi zmizela a my se snesli zpátky na pole. Spodek talíře se záhy zavřel a UFO vzlítlo k srpkovitému
100
Ukázka elektronické knihy