„Mně stačí vědět, že se máš dobře. Máš se dobře?“ řekla a položila obloženou housku na talíř. Taky položil svou housku na talíř, strašně by jí chtěl koupit večerní šaty a vidět ji hezkou a říct jí, že si to zaslouží, vstal, obešel stůl, sedl si na lavici vedle ní. „Mám se dobře,“ a nechal se od ní obejmout. Nejradši by ji požádal, aby mu půjčila auto, a okamžitě odjel, ale po jídle se naopak vrátil do trafiky a přesunul komiksy k motoristickým časopisům, dal krabice s použitými knihami zpět na místo, v ruce mu tepala tupá bolest, obsluhoval zákazníky a pomáhal otci spočítat noviny určené k vrácení. Zeptal se ho, jestli si může vzít auto. Otec řekl, že den předtím natankoval, potom se ho otázal, jestli s tou zavázanou rukou bude moct řadit, odpověděl, že to není problém, a vzal si ze šuplíku klíčky. Až do Corvetta skoro neřadil, na semaforech otvíral a zavíral dlaň, aby si zvykl na bolest, přestal s tím, když byl na magistrále. Vyjel u San Donata, zpomalil a viděl, že fotbalové hřiště je prázdné. Pokračoval až ke statku, ani tam nestálo žádné z jejich aut. Zavolal Cristině, řekl jí, že jde k doktorovi nechat si zkontrolovat tu ránu, i když už ho tolik nebolí, potom se staví na večeři u rodičů. „Cos řek vašim?“ „Nehoda v domácnosti.“ „Věřili tomu?“ „Nevím, asi ne.“ „Brácha mi to nezvedá.“ „Do večera si s ním promluvím.“ Rozloučili se, vystoupil z auta a rychle zamířil k domu, přelezl drátěný plot v místech, kde nebyl napnutý, a dostal se do vnitřního dvora. Byl to zaprášený čtvercový prostor, stály tam lopaty, s nimiž pohřbili Césara, a pár kbelíků. Podíval se do boudy a našel tam stočený řetěz. Byly to vlastně dva řetězy spojené horolezeckou
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276225