U K RY T É P Ř E D M Ě T Y CONCOR D, M A SSAC H USE T T S, Ř Í J E N 1902
Hádky ohledně Baileyho budoucnosti začaly brzy a dochází k nim často, i když v této době se obvykle stočí k opakujícím se frázím a napjatému mlčení. Sám z jejich zahájení viní Caroline, ačkoli vyvolání tohoto tématu byla chyba jeho babičky z matčiny strany. Bailey má svou babičku mnohem radši než svou sestru, a tak veškerou vinu nechá na ní. Kdyby se byla nepodvolila, nemusel by bojovat tak usilovně. Šlo o jednu z babiččiných žádostí vydávaných za pouhý návrh, o takovou, která vypadala dostatečně nevinně, totiž aby se Caroline zapsala na Radcliffe College. Caroline ten nápad po celou dobu trvání čaje o páté v babiččině cambridgeském salonku, ztlumeném polštáři a květovanými tapetami, viditelně zajímal. Ale veškeré její odhodlání, které k té záležitosti snad měla, zmizelo, jakmile se vrátili do Concordu a vyslechli si otcova slova. „V žádném případě.“ Caroline to přijala takřka jen s letmým úšklebkem a uzavřela to tím, že by to zřejmě znamenalo příliš práce, a jí se stejně do města nijak zvlášť nechce. Kromě toho už Millie byla zasnoubená a chystala se svatba, což Caroline shledávala daleko zajímavějším než své vzdělání. A to bylo všechno. – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276224
Pak přišla odpověď z Cambridge, babičkovský výnos, že to je přijatelné, ale že Bailey samozřejmě půjde na Harvard. Tentokrát nešlo o prosbu vydávanou za něco jiného. Byl to přímý požadavek. Protesty ohledně finanční stránky byly potlačeny, ještě než stačily vypuknout, jasným prohlášením, že o jeho školné bude postaráno. Hádky začaly ještě předtím, než se vůbec Baileyho na názor někdo zeptal. „Rád bych tam šel,“ řekl, když se naskytla dostatečně dlouhá pauza, kam by svá slova vtěsnal. „Přebíráš po mně farmu,“ odpověděl jeho otec. Bylo by snadné se tomu déle nevěnovat a vrátit se k tomu znovu později, zvlášť vezme-li se v úvahu, že Baileymu ještě není ani šestnáct a před tím, než se jedna z možností uskuteční, uplyne podstatné mezidobí. Místo toho, a není si úplně jistý proč, to téma přiživuje a přichází s ním tak často, jak jen je to možné. Poukazuje na to, že by vždycky mohl jít a vrátit se na farmu posléze, že čtyři roky nejsou nějaká příšerně dlouhá doba. Na tato tvrzení se mu dostává nejprve ostřejších přednášek, které pak ovšem brzy nahradí zvýšený hlas, nejrůznější nařízení a práskání dveřmi. Jeho matka se hádkám vyhýbá, pokud může, ale když na ni vyvinou nátlak, souhlasí s manželem, zatímco současně tiše trvá na tom, že by to opravdu mělo být Baileyho rozhodnutí. Bailey si ani není jistý, jestli na Harvard jít chce. Ve městě se mu však skutečně líbí víc než Caroline a zdá se mu, že tato volba skýtá nejvíce tajemství, nejvíce možností. Zatímco farma skýtá jen ovce, jablka a předvídatelnost. Už teď si dokáže představit, jak se to bude odehrávat. Každý den. Každé roční období. Kdy popadají jablka a kdy bude potřeba ostříhat ovce a kdy přijde první mrazík. – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276224
Stále totéž, rok za rokem. S něčím o tomhle nekonečném opakování se zmíní své matce a doufá, že by se výměna názorů mohla stočit k rozvážnějšímu rozhovoru o tom, zda dostane svolení odejít či nikoli, ale ona řekne jen to, že se jí cyklický charakter farmy zdá uklidňující, a zeptá se ho, jestli už splnil všechny své úkoly. Pozvání na čaj o páté v Cambridgi teď přicházejí adresovaná jen Baileymu a jeho sestru zcela opomíjejí. Caroline zamumlá něco v tom smyslu, že stejně nemá na takové věci čas, a Bailey se dýchánků účastní sám, vděčný, že si může užít výlet bez Carolinina neustálého povídání. „Na tom, zda budeš chodit na Harvard nebo ne, mi nijak zvlášť nezáleží,“ řekne jeho babička jednou odpoledne, třebaže Bailey k tomu řeč nesvedl. Tématu se pokouší vyhýbat a myslí si, že ví s naprostou přesností, kde se nachází její stanovisko. Přidá si do čaje další lžičku cukru a čeká, až to rozvede. „Jsem toho názoru, že bys tak získal lepší příležitosti,“ dodá ona. „A ráda bych, abys něco takového měl, i když tvoji rodiče tím nápadem nejsou nadšení. Víš, proč jsem dala své dceři svolení k tomu, aby se provdala za tvého otce?“ „Ne,“ odpoví Bailey. O něčem takovém se v jeho přítomnosti nikdy nemluvilo, třebaže Caroline mu jednou potají řekla, že slyšela, že za tím byl jakýsi skandál. Dokonce ani po téměř dvaceti letech jeho otec nikdy nevkročí do babiččina domu a ani ona si nikdy nevyjede do Concordu. „Protože by s ním utekla tak jako tak,“ řekne babička. „Nic jiného si nepřála. Já jsem jí takovou volbu neschvalovala, ale dítěti by se nemělo nařizovat, co má nebo nemá dělat. Tebe jsem poslouchala, jak nahlas čteš knihy mým kočkám. Když ti bylo pět, udělal sis z necek pirátskou loď a zaútočil jsi na hortenzie v mé zahradě. Nepokoušej se mě přesvědčit o tom, že by sis vybral tu farmu.“ – 106 – Ukázka elektronické knihy