v horečce. Vnímal jedině svou neúprosnou, nezvládnutelnou touhu. „Ale proč mě nechceš?“ „Co když někoho mám?“ „Ále…“ „Jo, mám kluka.“ „Nevěřím.“ „Mám, a mám ho ráda!“ „Najednou. Že jsi mi o něm za celou dobu, co se známe, ještě nic neřekla. Věděl bych od začátku, na čem jsem, a mohlo to být v pohodě.“ „Do toho ti nic není, rozumíš?“ „Určitě si ho vezmeš.“ „Třeba, co je ti po tom? Nudíš mě, jdi domů!“ „Ne, ty musíš být moje!“ Objal ji. Pokoušela se vyprostit. Držel ji pevně. Dostala strach. Trochu se odtáhla, napřáhla ruku a vší silou udeřila Flegmatika do tváře. Pomalu, velmi pomalu svěsil ruce. Ona vyklouzla a spěšně vešla do domu a zamkla za sebou. „Tak ona se mě bojí! Jako bych jí byl schopen ublížit!“ Chvíli zdrceně zíral na zavřené dveře. Otočil se a šoural se domů. Horečka začala zvolna opadávat. Druhý den už pro něj Jediná neexistovala. Byl krásný den. Sobota. Čerstvý sníh jiskřil v ranním slunci. Vzal běžky a vyrazil na túru. Na hřebenech
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276150