HLINĚNÉ KRÁLOVSTVÍ
Uprostřed za hliněným stolkem seděla žlutá myš se zlatou korunkou na hlavě a černou hrudkou cosi kreslila na archy papíru. Jírova průvodkyně přiběhla ke stolku a pískáním je ohlásila. Myší vládkyně nechal práce, pokynula Jírovi a promluvila tichým lidským hlasem: „Vítám tě v našem království, Jíro. Dala jsem tě přivést, abych ti poděkovala za to, že jsi ušetřil jednoho z mých poddaných. Vím, že ti má odměna nepřinesla štěstí, ale naopak ještě větší trápení. Chci všechno napravit. Ale mám k tobě jednu velikou prosbu. Jsi jediný člověk, který nás může vysvobodit z podzemí. Povím ti náš příběh a pak pochopíš.“ Vtom několik myšek přinášelo měkký polštář, královna vyzvala Jíru, aby si udělal pohodlí, a začala vyprávět: „Kdysi jsme byli lidmi jako ty. Žili jsme v údolí plném překrásných svěžích zahrad, jakým nebylo nikde rovno. Náš soused, čaroděj Akcipiter z Království náhorních rovin, však propadl závisti a rozhodl se zmocnit naší země. A když jsem odmítla státi se jeho ženou, zaklel nás do podzemí a proměnil v malé žluté myšky. Jen mně jediné ponechal lidskou řeč, ale nesmím vystoupit na denní světlo. Vysvobozeni můžeme být jen tehdy, bude-li naše podzemní zahrada stejně krásná jako ta, která vyrostla v údolí v paprscích slunce. Proto hněteme z hlíny stromy, keře a květiny a snažíme se, aby byly stejně krásné jako ty živé. Ale chybí jim barvy a třpyt. Co je horšího, když nahoře přijde déšť, voda prosákne do jeskyně a padající kapky rozpouštějí všechno, co vytvoříme, v beztvaré bláto. Ty jsi hrnčíř, znáš tajemství hlíny, její tvrzení v ohni, pomoz nám a my pomůžeme tobě.“ „Rád vám pomohu,“ řekl Jíra, „vždyť je to moje řemeslo. Jen bude-li moje skromné umění stačit na tak velký úkol.“ Vydali se tedy na veliké hliniště, kam spousta myšek stále přivážela novou a novou hlínu. Několik dní pak Jíra plácal cihly, sušil je u ohně a stavěl hrnčířskou pec. Pak musely myšky to či ono sehnat po světě nahoře, aby bylo možno namíchat barvy a glazury. Tomu všemu je Jíra učil – míchat, malovat, polévat. Až přišla práce nejdůležitější – vypalování v peci. Netrpělivě čekal na výsledek společného snažení,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276147