C AT H E R I N E S H E P H E R D
Něco bouchlo. Polekaně se otočila a zadívala se na vstupní dveře do pitevního sálu. Upřeně hleděla na mléčné sklo vy plňující horní polovinu dveří. Chodba za ním byla osvětlená. Když pracovala v noci, nechávala světlo rozsvícené. To mělo své praktické důvody. Často rychle zaběhla do kanceláře, aby si tam něco vyzvedla nebo vyřídila. Neonové zářivky potřebo valy několik vteřin, než konečně naskočily a staly se plnohod notným světelným zdrojem. To Julii připadalo příliš dlouho. Něco zaškrábalo na dlaždicích. Julii ztuhla krev v žilách. Můra se dosud třepotala u zářivky. Julia věděla, že je v ústavu úplně sama. Noční hlídač seděl nejméně tři sta metrů daleko u vjez du do podzemní garáže. Nemohl by ji slyšet, ani kdyby si vy řvala plíce z těla. Podívala se na hodinky a zamžourala. Krátce před půlnocí. Že by do ústavu ještě jednou zabloudil Emanuel? To bylo nepravděpodobné. Zavrhla tu myšlenku a naslouchala. Měla úplně ztuhlé tělo a dlaně se jí v gumových rukavicích po tily. Světlo znovu zamihotalo. Neonové zářivky bzučely. Cvak. Teď to zaznělo znovu. Vydala se po špičkách ke dveřím. Pravou nohou narazila do ocelové pinzety, která jí předtím spadla. Břink. Zvuk se stra šidelně odrážel od stěn. Neonová svítidla dále šuměla. Najed nou se jí rozbušilo srdce. Nezpůsobila to můra ani mrtvola na pitevním stole. Nebyly to blikající neonové zářivky nebo jejich zvuky. Ne. Byla to tma, která se znenadání rozlila za dveřmi pitevního sálu. Někdo zhasl. Bez dechu sáhla po skalpelu a plížila se dál. Znovu zaslech la škrábavý zvuk, který jí něco připomínal. Panika jí však ochromila schopnost chladného uvažování. Stiskla kliku dveří 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276131