Poslední vzkaz byl od mámy. Nick protáhl obličej. Doufal, že na téhle plavbě s Tarou budou mít víc času pro sebe, ale ona byla nepolapitelná jako vždycky. Navíc byla sova a on skřivan. Možná by dnes mohl navrhnout, že spolu zajdou na oběd a zažijí něco jen sami dva. Ten plán mu zvedl náladu. Klusem zamířil po borovicemi lemovaném chodníku k jachtě a vítr mu cuchal krátké vlhké vlasy.
�
Bylo teprve krátce po sedmé, ale v přístavu už bylo o něco živěji, než když Nick ráno odcházel. Zpomalil a dál pokračoval krokem a při chůzi ztěžka oddechoval. Na jachtách kotvících poblíž Avanturisty se pohyboval personál, čistil palubu, prostíral stoly k snídani a leštil dřevěné zábradlí. Všichni vypadali velmi pilně a zaneprázdněně. Vybavil si ranní rutinu na farmě. Táta teď nejspíš s Rexem shání stáda, v tuhle dobu už jsou nejspíš nahoře na Starbridge Fell. Nick pohlédl na zavřená a zatažená okýnka jachty. Nikde žádná známka života a tak to zůstane nejméně ještě hodinu a půl. S povzdechem si sedl na jednu z nízkých zídek. Zrovna uvažoval, jestli má ještě vyrazit na procházku, když uviděl přes lodní lávku přecházet Maddie s proutěným košíkem na předloktí. „Dobré ráno,“ zavolal. Poplašeně sebou trhla. „Nicku…“ Vzhlédla k němu. „Nevěděla jsem, že už je někdo vzhůru.“ „Snažil jsem se nikoho nevzbudit.“ „To jsi moc hodný.“ Ulpěla pohledem na jeho vlasech. „Byl sis zaplavat?“ „Zaběhat a zaplavat. Vrátil jsem se na Zlatni Rat. Udělal jsem tam pár fotek.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276130
„Kdybys šel tamhle –“ ukázala opačným směrem, než odkud se Nick vrátil, a v koutcích úst jí zacukalo „– tak bys jen kousek odsud našel nádhernou malou pláž.“ Proč si před ní vždycky připadá jako naprostý idiot? „Chtěl jsem se proběhnout, ale díky, pro příště si to zapamatuju. Kam máš namířeno?“ „Na trh a k řezníkovi.“ Obojí znělo zajímavěji než osamělé vysedávání před jachtou. „Vadilo by ti, kdybych se k tobě připojil?“ „Koupíš mi zase kafe?“ „Nejsi náhodou na řadě ty?“ „Jsem jen chudá hosteska.“ Obrátil oči v sloup. „Tak dobře.“ „A jestli chceš, můžeš mi zase nést košík. Mám dojem, že tě baví tahat těžká břemena.“ Pohlédla na jeho bicepsy. Ano, už zase si z něj utahovala. „Myslím, že Taru by docela nakrklo, kdyby slyšela, jak o ní mluvíš jako o těžkém břemeni.“ „Netuším, co tím myslíš.“ Maddie kolem něj prošla a zamířila nalevo do ostrého svahu. Nick se tlumeně zasmál a vykročil za ní.
�
Tržiště překypovalo barvami. V několika stáncích bylo vystavené pestré ovoce a zelenina, koše vinných hroznů byly naaranžovány vedle pytlů s čerstvými fíky, lísek s nektarinkami, broskvemi a pomeranči a kartonových krabic s nádhernými temně rudými rajčaty, jejichž barva dokonale ladila se sytě zelenými fazolovými lusky vystavenými hned vedle. Na poličce nad tou nádherou se vyjímaly úzké lahve místního olivového oleje a snopy levandule. Obklopily 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276130
je hlasy Chorvatů, kteří si povídali, smlouvali a dohadovali se, a přitom si ukládali zboží do hnědých papírových sáčků. Maddie vystřelila vpřed. „Bože můj, podívej na ta rajčata, musím nějaká koupit. A ten meloun. Máš rád meloun?“ Nick pokrčil rameny, stoupl si vedle ní a prohlížel si obrovské zeleně pruhované vodní melouny; z některých už byly vyříznuté adekvátně obrovské klíny. Ještě nikdy meloun nejedl, ale nehodlal to Maddie přiznat. Nepochybně by ho ztrestala jedním z těch pobavených úšklebků, které si zřejmě schovávala speciálně pro něj. „Nevadí mi,“ odpověděl neurčitě a pohlédl na růžovou dužinu s černými semínky. Jak asi chutná? „V tom jsem s tebou zajedno. Vypadá nádherně, ale nechutná nic moc. Je to samá voda.“ Přemýšlivě na něj pohlédla. „Vsadím se, že Taře chutná. Nejspíš neobsahuje moc kalorií.“ Zasmál se. „Ona je docela jedlík. Myslím, že si kalorie hlídat nemusí.“ Maddie přimhouřila oči, otevřela pusu, ale vzápětí ji zase zavřela a rychle se odvrátila. Překvapilo ho, jak je najednou opatrná. Dřív by klidně pronesla na Tařinu adresu něco jedovatého. Bylo zřejmé, že Taru nemusí; byly jako oheň a voda. Člověk by těžko hledat dvě odlišnější ženy. Mlčeli a Maddie pečlivě vybírala ovoce. Mladá Chorvatka, která se starala o tři různé stánky najednou, po ní tu a tam střelila pozorným pohledem. Využil toho, že je Maddie zaneprázdněná, a prohlížel si ji. Byla jen o několik centimetrů menší než on a měla ženské tvary, ale nebyla tlustá. Měla široká ramena, jaká mívají plavkyně, dlouhé nohy a její postava působila vyváženě. Tu by vichřice rozhodně neodfoukla, pomyslel si a pohlédl na její volné firemní tričko a nelichotivé šortky po kolena, které mu připadaly nějak povědomé. Ještě jednou 100
Ukázka elektronické knihy