„Původně nic takového jako osvícení neexistuje. Jestliže dosáhnu osvícení, pak to, čeho jsem dosáhl, není osvícení. Jak praví Sútra srdce: žádné dosažení ani nic k dosahování. Osvícení není osvícení – to je jenom takové slovo, učební pomůcka.“ „A čemu učí?“ „Když máš hlad, najez se, když jsi unavená, odpočiň si.“ „Někdy mám pocit, že meditování jako takové je velice sobecké. Připadá mi, že když sedím zen, moc tím ostatním nepomáhám…“ „Co jsi? Co je toto já, které si připadá sobecké? Jestliže tohle pochopíš, budeš vědět, že ve skutečnosti není žádný rozdíl mezi tebou a všemi bytostmi ve vesmíru – vše je jedno a totéž. Mezi všechny bytosti patříš i ty. Takže když sem přicházíš kvůli sobě, přicházíš zároveň kvůli všem bytostem.“ Jiný student namítl: „Tomu rozdílu mezi touhou a záměrem nerozumím. Jestliže řeknu Chci pomoci všem bytostem najít cestu z utrpení, to je přece stále dualita – já a všechny bytosti. Nebo ne?“ „Než použiješ tato slova,“ odpověděl Son-sa, „musíš porozumět tomu, co je to já.“ „Dobře, tak mi to řekni – co je to?“ „Už jsi večeřel?“ „Ano.“ „Jakou mělo to jídlo chuť?“ „Jako rýže.“ „Dám ti třicet ran.“ „Au!“ První studentka řekla: „To, o čem jsi mluvil předtím, je úplně jasné. Ale pořád si připadám trochu jako sobec, když jdu sem, zatímco moje děti by chtěly, abych byla s nimi doma.“
• 98 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276100
„Zeptám se tě takto,“ odpověděl Son-sa, „kdybys mohla udělat cokoli, po čem tvé srdce touží, co bys chtěla udělat ze všeho nejvíc?“ „Dosáhnout osvícení.“ „A potom – co bys dělala potom?“ Studentka byla chvíli zticha. Pak řekla: „Nevím.“ „Ze všeho nejvíc chceš dosáhnout osvícení,“ řekl Son-sa, „a nemáš žádnou představu, co si s tím osvícením počít. Toto nevědění je tvým pravým Já. Dokud lpíš na své touze dosáhnout osvícení, nikdy jej nemůžeš dosáhnout. Ale ta touha tě přivádí sem sedět zen. Tak sem choď a seď. To je první krok.“
43. Pravá cesta pro ženy Jednou po řeči dharmy v Zenovém centru v Cambridgi se jedna mladá žena zeptala zenového mistra Seung Sahna: „Jaká je pravá cesta pro ženy?“ Son-sa odpověděl: „To netuším, nejsem žena.“ (smích z publika) Po několika okamžicích dodal: „Dobře, zeptám se já: co je to žena?“ „Nevím,“ odpověděla studentka. „Tohle je pravá cesta,“ řekl Son-sa, „pouze mysl nevím. V mysli nevím není žádná žena, žádný muž, žádný starý, mladý, žádní lidé, buddhové, žádné já, žádný svět, prostě nic. Jestliže rozumíš této mysli nevím, rozumíš i pravé cestě. Jinak nemůžeš pravou cestu pochopit. Dává to smysl?“ „Nevím.“ „Pak musíš udržovat mysl nevím.“
• 99 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276100
„Ale jestliže jsou věci právě takové, jaké jsou, pak muž je mužem a žena ženou.“ „Ano.“ „Takže pravá cesta pro muže a pravá cesta pro ženy – jsou stejné, nebo se liší?“ (smích) „Á, to je opravdu velká otázka! (smích) Takže se ptám já tebe: muž a žena – jsou stejní, nebo se liší?“ „Já se ptala první!“ „Pak jsi už dosáhla pravé cesty pro ženy.“ (smích) „Nechápu.“ „V tom případě tě praštím,“ řekl Son-sa a smál se, „už rozumíš?“ Studentka se uklonila.
44. Vidíš své vlastní oči? Jednou po řeči dharmy v bostonském Dharmadatu se jeden student zeptal zenového mistra Seung Sahna: „Jaký je rozdíl mezi šikantaza (pouhým sezením) a kong-anovou praxí?“ „Když jsem byl minulý měsíc v Los Angeles,“ odpověděl Son-sa, „hodně lidí se mě ptalo na rozdíl mezi zenem školy Sótó a školy Rinzai. Říkal jsem jim, že jsou stejné – že se liší jenom svou vnější podobou. Sótó používá k odetnutí myšlenek pozorování dechu, kong-anový zen k tomu používá kong-an. Liší se tedy pouze v technice. Odetínat myšlenky a stávat se čistou myslí je totéž – jsou to jen dvoje dveře vedoucí do téže místnosti. Jsem-li připoutaný ke kong-anům nebo k šikantaza, pak se tyto dvě techniky od sebe liší. Jestliže připoutaný nejsem, jsou stejné.“
• 100 • Ukázka elektronické knihy