„Původně nic takového jako osvícení neexistuje. Jestliže dosáhnu osvícení, pak to, čeho jsem dosáhl, není osvícení. Jak praví Sútra srdce: žádné dosažení ani nic k dosahování. Osvícení není osvícení – to je jenom takové slovo, učební pomůcka.“ „A čemu učí?“ „Když máš hlad, najez se, když jsi unavená, odpočiň si.“ „Někdy mám pocit, že meditování jako takové je velice sobecké. Připadá mi, že když sedím zen, moc tím ostatním nepomáhám…“ „Co jsi? Co je toto já, které si připadá sobecké? Jestliže tohle pochopíš, budeš vědět, že ve skutečnosti není žádný rozdíl mezi tebou a všemi bytostmi ve vesmíru – vše je jedno a totéž. Mezi všechny bytosti patříš i ty. Takže když sem přicházíš kvůli sobě, přicházíš zároveň kvůli všem bytostem.“ Jiný student namítl: „Tomu rozdílu mezi touhou a záměrem nerozumím. Jestliže řeknu Chci pomoci všem bytostem najít cestu z utrpení, to je přece stále dualita – já a všechny bytosti. Nebo ne?“ „Než použiješ tato slova,“ odpověděl Son-sa, „musíš porozumět tomu, co je to já.“ „Dobře, tak mi to řekni – co je to?“ „Už jsi večeřel?“ „Ano.“ „Jakou mělo to jídlo chuť?“ „Jako rýže.“ „Dám ti třicet ran.“ „Au!“ První studentka řekla: „To, o čem jsi mluvil předtím, je úplně jasné. Ale pořád si připadám trochu jako sobec, když jdu sem, zatímco moje děti by chtěly, abych byla s nimi doma.“
• 98 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276100