Elementum – Pokrevní poselství Ukázal jsem na ni. „Ta všechno umí, ale Listinu Perrficentur snad vůbec nevlastní.“ Abby se pozasmála, zatímco Nowel pokrčil rameny a nad celou tou věcí pečlivě zapřemýšlel. „Popravdě,“ dostal ze sebe. „Abby je jedna z mála, kteří trénink neabsolvují. Nedávno jsem si myslel, že je takových lidí víc, ale pak jsme se k téhle věci náhodou dostali s Cedrikem a on tvrdil, že v celé Říši je jen asi čtyřicet lidí, kteří jsou na tom tak jako Abby.“ „Nikdy jsem v tom neviděla mnoho smyslu.“ „Jde o to, že bez posledních dvou stupňů si nikdo nemůže být jistý, jestli umíš své schopnosti použít k boji. U tebe konkrétně je to samozřejmě něco jiného. Vím, že umíš bojovat. Ale kdyby přišel někdo jiný, koho neznám, a chtěl by se zúčastnit jakékoli bitvy, nemůžu ho do ní pustit, aniž bych neviděl jeho Listinu.“ Abby rozhodila ruce. „Kdyby se někdo chtěl zúčastnit bitvy, bylo by –“ „Nechme toho,“ přerušil jsem ji. „O zkouškách teď všichni uslyšíme zaručeně víc, než bychom chtěli. Nebudeme se o tom všem přece bavit, když nemusíme.“ „A o čem si myslíš, že se bude celý večer u ohně mluvit?“ rýpla si Abby a s Nowelem si vyměnila výsměšný pohled. Bylo mi jasné, že se o tom všem bude v táboře večer mluvit. „Právě proto se o tom nechci bavit teď,“ zasmál jsem se. „Za chvíli nám z toho bude hučet v uších.“ Cesta, po které jsme šli, nás rázem vpustila na jednu z hlavních ulic vesnice ohně. Konkrétně na tu, která vedla přímo do tábora. Náhle jsme se ocitli v davu asi padesáti lidí. Co to sakra… „Pane jo!“ ozval se hlasitě Nowel s úsměvem na tváři. „To všichni míří do tábora?“ Rozhlédl jsem se kolem sebe. „Zřejmě ano.“ Nowel vypadal, že má velmi dobrou náladu. „Vypadá to, že letošní zkoušky budou opravdu velké. Jestli
( 97 )
Elementum_KO4_tisk.indd 97
17.04.2020 9:12:08 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276099