Kapitola desátá „Člověk nikdy nevyužije plně svých možností, dokud bude přikován k zemi. Musíme si získat křídla a dobýt nebe.“ — Ikaros
„Jste si jistý, Aahzi, že máme na to, abychom to s tím Dablem zvládli?“ Byl jsem si vědom toho, že jsem tuto otázku v posledních dnech položil již nesčíslněkrát, ale potřeboval jsem se znovu a znovu ujišťovat. „Nedal by sis už pokoj?“ zabručel Aahz. „S těmi Impy jsem měl snad pravdu, nebo ne?“ „Asi ano,“ připustil jsem váhavě. Nechtěl jsem to Aahzovi říct, ale z té příhody s Impy jsem nebyl nijak nadšený. Bylo toho na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276020
106
Robert Asprin
mě trochu moc. Od toho setkání se mi vracely noční můry, ve kterých se to Impy a kušemi jen hemžilo. „Koukni se na to takhle. S trochou štěstí bude tenhle chlapík Frumple schopný vrátit mi mou Sílu. A to by tě přece zbavilo toho horkého bramboru.“ „Snad ano,“ řekl jsem bez nadšení. Co se dozvěděl o Frumplovi, vzpomenul to již několikrát. A pokaždé, když to udělal, cítil jsem se stejně nedobře. „Něco tě trápí?“ zeptal se Aahz a naklonil se ke mně. „No… totiž… Aahzi, když budete mít zpátky svou Sílu, budete mě ještě pořád chtít za učně?“ „Tak tohle tě žere?“ vypadalo to, že je opravdu překvapený. „Samozřejmě, že ano. Co si myslíš, že jsem za čaroděje? Nevybírám si své učně jen tak.“ „Copak jsem vám nebyl na obtíž?“ „Možná ze začátku, ale teď už ne. Byl jsi na začátku té záležitosti s Is’tvanem a máš tedy právo být u toho, až to skončí.“ Abych řekl pravdu, nijak jsem netoužil být přitom, až se Aahz s Is’tvanem střetne. Vypadalo to ale, že pokud chci zůstat s Aahzem i nadále, musím takovou cenu zaplatit. „Umm… Aahzi?“ „Co je?“ „Můžu ještě jednu otázku?“ „Slib?“ „Jak to myslíte?“ „Ale nijak. Tak sem s tou otázkou.“ „Jestli získáte zpátky svou Sílu a já budu pořád váš učeň, v jaké dimenzi budeme žít?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276020
Další prima mýtus
107
„Hmm. Po pravdě řečeno, ještě jsem o tom moc nepřemýšlel. Ale víš co, nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Budeme to řešit, až nastane čas. Co ty na to?“ „Dobrá, Aahzi.“ Snažil jsem se tedy na to zapomenout. Aahz má asi pravdu. Nemá smysl si dělat starosti s něčím, dokud si nejsme jisti, že je to třeba. Možná, že svou Sílu zpátky nezíská. Možná, že nakonec budu muset bojovat proti Is’tvanovi sám. Nádhera. „Hej! Dej pozor na to zvíře!“ Aahzův výkřik přerušil proud mých myšlenek. Vedli jsme jednorožce mezi sebou a zrovna teď si to zvíře usmyslelo, že se předvede. Zaržál, vzepjal se a pak se zapřel nohama do země a pohazoval hlavou. „Pomalu, prrr… hou!“ Aahz chňapl rukou po uzdě, ale dostal za to rohem citelnou ránu do předloktí. „No tak, Pryskyřníku,“ klidnil jsem jednorožce. „Vždyť je hodný, on to tak nemyslel.“ Moje chlácholení pomohlo. Uklidnil se, i když pořád neklidně hrabal kopyty, až si konečně začal o mě třít nozdry. I když je to jistě přátelské gesto, není to ta nejbezpečnější věc, kterou si můžete nechat od jednorožce líbit. Mrštně jsem uhýbal před jeho míhajícím se rohem, kterým kolem mě pohazoval. Z blízkého keře jsem utrhl oranžový květ, který jsem mu nabídl v natažené ruce. Přijal ho a začal ho spokojeně žvýkat. „Tahle zvířata nemají asi démony moc v oblibě,“ reptal mrzutě Aahz a mnul si přitom zasaženou ruku.
Ukázka elektronické knihy