Martin2020-zlom.qxd21.3.202020:11Stránka106
G EORGE R. R. M ARTIN & L ISA T UTTLEOVÁ
* Ráno vstala brzy, zkřehlá a celá nesvá z toho děsivého snu. Nechala Dorrela spát a sama v prázdné klubovně posnídala chléb a sýr. Jen co slunce začalo stoupat nad obzor, navlékla si křídla a s ranním větrem se vydala na cestu. V poledne už byla zpátky na Mořském Zubu a jistila ze vzduchu S’Rellu a jednoho mladšího studenta jménem Jann při jejich neobratných leteckých pokusech. Strávila s Dřevokřídlými ještě další týden, sledovala jejich nejistá zlepšení ve vzduchu, pomáhala jim s pozemní průpravou a při společných večerech u krbu jim vyprávěla o slavných okřídlencích. Ale s každým dnem v ní narůstal pocit provinilosti, že už se tak dlouho neukázala na Menším Amberly, až se nakonec rozhodla k odletu, třebaže Seně musela nejprve slíbit, že se vrátí včas, aby jí studenty pomohla připravit na soutěže. Přelet na Menší Amberly jí zabral celý den. Když konečně zahlédla světlo na známé signální věži, byla už vyčerpaná a upřímně se těšila, až padne do své staré, tak dlouho opuštěné postele. Jenže přikrývky ji studily a ložnice byla plná prachu a Maris se nedařilo usnout. Její vlastní, důvěrně blízký dům jí najednou připadal cizí a plný harampádí. Vstala, aby se poohlédla po něčem k snědku, ale na to byla příliš dlouho pryč – ta trocha zásob v kuchyni byla buď zatuchlá, nebo zkažená. Nešťastná a hladová se vrátila zpátky do studené postele a přece jen usnula neklidným, trhaným spánkem. Hned ráno se vydala za vladykou. Jednal s ní uctivě, ale odměřeně. „Zavládly rušné časy,“ poukázal bez obalu. „Vždy když jsem pro tebe poslal, byla jsi někde pryč. Corm a Shalli to odlétali za tebe, Maris, ale jsou čím dál unavenější. A Shalli teď navíc čeká dítě. To si máme vystačit s jedním okřídlencem? Jako nějaký ostrůvek poloviční velikosti a významu?“ „Jestli pro mě máš nějaké úkoly, tak mi je dej,“ odpověděla Maris. Nemohla popírat, že si vladyka stěžuje oprávněně, ale ani mu nehodlala slíbit, že se už na Mořský Zub nevrátí. Vladyka se zachmuřil, ale věděl, že s ní nic nezmůže. Nadiktoval jí zprávu, dlouhý a komplikovaný vzkaz poweetským kupcům, že nabízí osivo výměnou za lodní plachtoví, ale jen když si pro něj pošlou vlastní lodě, a úplatek v železe, pokud podpoří Menší a Větší Amberly v jakémsi sporu
– 106 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275876
Martin2020-zlom.qxd21.3.202020:11Stránka107
V ĚTRNÝ P ŘÍSTAV / J EDNOKŘÍDLÝ
s Kesselarem. Maris si zprávu zapamatovala slovo od slova, aniž by jí obsah plně pronikl do vědomí, jak to okřídlenci běžně praktikovali, a pak se rovnou odebrala k útesu a vzlétla do povětří. Vladyka, jako by se obával, že mu hned zase uteče, ji zaměstnával tak, že byla neustále v jednom kole. Sotva se vrátila z jedné výpravy, už ji posílal na další. Na Poweet nakonec letěla čtyřikrát, dvakrát musela na Malý Šotan a na Větší Amberly, po jedné cestě vážila na Kesselar, na Culhall, do Kamenné Kotliny a na Laus – Dorrel tehdy nebyl doma, také ho zrovna někam poslali – a jednou absolvovala dlouhý let až na Jestřebí Hůrku na Východě. Když konečně zjistila, že nemá žádné další závazky a může se vrátit na Mořský Zub, do zahájení soutěží zbývaly sotva tři týdny. „Kolika studentům plánuješ ručit při výzvách?“ zeptala se Seny. Někde daleko venku ostrov bičoval prudký vítr a déšť, ale sem, do Senina pokoje v nitru pevnosti, k nim přes silné kamenné stěny nic z toho nedoléhalo. Sena seděla na nízké stoličce s roztrženou halenou na klíně. Maris postávala před ní u ohně a nahřívala si záda. „O tom jsem se s tebou ještě chtěla poradit,“ Sena na Maris vrhla tázavý pohled od zašívání, které se jí moc nedařilo. „Myslela jsem, že letos čtyřem, možná pěti.“ „Hm, rozhodně bych ručila S’Relle,“ pronesla zamyšleně Maris a zaváhala. Věděla, že cokoli řekne, Senu ovlivní, a přitom její rozhodnutí bude pro studenty akademie vším. Jen ti, kteří získají její podporu, se budou smět účastnit soutěží jako oficiální vyzyvatelé. „A taky Damenovi. Ti dva jsou nejlepší. A po nich zbývá – kdo? Možná Sher a Leya? Anebo Liane?“ „Sher a Leya,“ potvrdila Sena mezi dvěma stehy. „Kdybych ručila jen jednomu z nich, nedalo by se s nimi vydržet. Už tak bude dřina je přesvědčit, že nemůžou oba dva vyzvat jednoho okřídlence a závodit proti němu jako tým.“ Maris se rozesmála. Sher a Leya patřili k mladším studentům a tvořili nerozlučnou dvojici. Oba měli potřebný talent i nadšení, ale snadno se vyčerpali a špatně zvládali nepředvídatelné situace. Maris často uvažovala nad tím, jestli jejich naprostá nerozlučnost je spíše posiluje v jejich snažení, nebo v nich upevňuje shodné nedostatky. „Myslíš, že mají šanci?“
– 107 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275876
Martin2020-zlom.qxd21.3.202020:11Stránka108
G EORGE R. R. M ARTIN & L ISA T UTTLEOVÁ
„Vyhrát? To ne,“ odmítla Sena, aniž by vzhlédla od práce. „Ale už jsou dost staří, aby unesli porážku. Tou zkušeností hodně získají. Umravní je to. Kdyby se na cestě za svým snem neuměli vypořádat s prohrami, nikdy z nich okřídlenci nebudou.“ Maris přisvědčila. „Takže ten, nad kým váháš, je Liane?“ „Lianovi ručit nebudu,“ zavrtěla Sena hlavou. „Není připravený. Občas si nejsem jistá, jestli vůbec někdy bude.“ Maris to překvapilo. „Sledovala jsem ho ze vzduchu,“ podotkla, „je silný a jsou chvíle, kdy létá přímo nádherně. Uznávám, že bývá náladový a dělá chyby, ale když mu to zrovna jde, je lepší než S’Rella s Damenem dohromady. Právě v něm máš možná největší šanci na úspěch.“ „To je možné,“ uznala Sena, „ale soutěžit ho nenechám. Jeden týden létá s elegancí nočního sokola, a hned nato dělá ve vzduchu kotrmelce jako vyjukané děcko, co je nahoře prvně v životě. Kdepak, Maris. Sice bych si přála, abychom vyhráli, ale pro Liana by to bylo to nejhorší, co by se mu mohlo stát. Troufnu si říct, že by se do roka zabil. Někomu, kdo podává tak proměnlivé výkony podle toho, jak mu zrovna je, se povětří dokáže ošklivě vymstít.“ Maris váhavě přikývla. „Asi je to moudré rozhodnutí,“ souhlasila. „Ale kdo je tedy ten pátý, o kom uvažuješ?“ „Kerr,“ oznámila Sena. Odložila kostěnou jehlu a prohlédla si hotové dílo, pak halenu rozprostřela na stole, sedla si zpátky na stoličku a pozorně se na Maris zadívala svým jediným zdravým okem. „Kerr?“ zopakovala Maris. „Je to moc milý kluk, ale ve vzduchu je nervózní a neumí koordinovat pohyby. Taky je moc těžký a paže nemá ani z půlky tak silné, jak by potřeboval. Kerr je zatím absolutně bez šance. Možná za pár let –“ „Jeho rodiče chtějí, aby letos závodil,“ přiznala unaveně Sena. „Vidí to tak, že už promrhal dva roky. Mají měděný důl na Malém Šotanu a nemůžou se dočkat, až Kerr konečně dostane křídla. Štědře naší akademii přispívají.“ „Aha,“ přikývla Maris. „Loni jsem je odmítla,“ vysvětlovala Sena dál, „jenže letos už si nejsem tak jistá v kramflecích. Jestli na letošních soutěžích nezískáme ani jedna křídla, akademie dost možná ztratí podporu vladyků. Pak už nám zbudou
– 108 –
Ukázka elektronické knihy