Ve tváři se jí nepohnul jediný sval. Prohlížela si mě. Minutu, možná dýl. Hrobové ticho rušil jen slabounký tikot nástěnných hodin nad policí s šanony. „Tak fajn,“ řekla nakonec. „Nerozumím ani slovu z toho, co mi tu vykládáte, ale uznávám, že jste velmi originální. Snad ta vaše Elis dokáže ocenit, jakou má starostlivou kamarádku!“ Zvedla se, uhladila mokrý límec blejzru a naposledy si mě změřila pohledem, z něhož nebylo možné vyčíst vůbec nic. „Tímto jsme, doufám, celý ten trapný incident jednou provždy uzavřely. A víckrát už se neopovažujte urážet mého manžela, dobře vám radím!“ V němém úžasu jsem sledovala, jak vznešeně kráčí ke dveřím. Jak bere za kliku. Všechno, úplně všechno se ve mně svíralo a hlasitě řvalo. Ještě nikdy jsem se necítila takhle bezmocná. „On tě zabije, Elis!“ Ani se po mně neohlédla. „Hodně štěstí při hledání vaší ztracené přítelkyně, slečno.“ A potom vyšla ven. A já se jako smyslů zbavená rozeběhla za ní. Mezi béžově polstrovanými lavicemi si padli kolem krku. On jí předal květiny, ona se vděčně usmála. Hotová reklama na štěstí. „Copak se děje, miláčku? Vždyť ty jsi úplně bledá! Nějaké špatné zprávy?“ „Ale vůbec ne.“ Teď už stála zády ke mně, takže jsem jí neviděla do obličeje. „Proběhlo to líp, než jsem čekala. Pan doktor si myslí, že máme ještě naději.“ „No zaplaťpánbůh,“ pravil ten krásný, charismatický muž, láskyplně ji objal kolem ramen, a než jsem se nadála, byli oba pryč.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275748
„Ty vrahu!“ znělo jim na rozloučenou z televizní obrazovky. Jakási uplakaná Asiatka držela pistoli u spánku tlusťochovi v kožené bundě a tvář měla zkřivenou výtečně hraným žalem. „Ty jeden hnusnej, chladnokrevnej vrahu! Tohle ti neprojde, slyšíš?!“ Její kvílení se zarývalo do mých ušních bubínků jako nůž. Za jiných okolností by mi to asi připadalo vtipné. Stylovější zvukovou kulisu by hned tak někdo nevymyslel. Bez zaklepání jsem vpadla do ordinace. „Pane doktore, nerada vás ruším, jenže tohle je fakt naléhavé…“ Zvedl oči od monitoru. „Konec pauzy? První nedočkavá pacientka za dveřmi? Omlouvám se, úplně jsem ztratil pojem o čase!“ „V klidu, zbývá nám skoro deset minut. Já jenom…“ Nervózně jsem si odkašlala. „Něco důležitého vám musím říct. Kdybyste věděl, bez nejmenších pochyb věděl, že se schyluje k příšerné tragédii, které můžete zabránit, i když nemáte zdání jak…“ Ztěžka jsem dosedla na židli. „Co byste udělal?“ Přestal se věnovat datlování do počítače a zkoumavě na mě pohlédl. „Jde o tu mou šílenou apokalyptickou teorii, co jsem vás s ní ráno obtěžoval? Nesmíte tyhle řeči brát až tak vážně, Barborko!“ „Je to mnohem horší. Jde o… paní Guthovou.“ Obočí mu samým údivem vylétlo až kamsi nad tenké rámečky brýlí. „Mohu vědět, co má paní Guthová společného s blížící se katastrofou? Vy jste ji neobjednala na příště? To by totiž katastrofa skutečně byla! Už několik let se s manželem bez úspěchu snaží o děcko, její stávající lékař nad ní evidentně zlomil hůl, takže jsem byl pasován do role jediného možného zachránce!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275748
„To souhlasí,“ přikývla jsem a s vypětím sil se snažila nedat najevo počínající hysterii. „Vy totiž jste jediný možný zachránce, pane doktore! Chápu, že to zní scestně, že budete nejspíš pochybovat o mém duševním zdraví, ale… manžel paní Guthové je vyšinutý hajzl, co se ji chystá zabít. Třeba k tomu rozhodnutí dospěl už dávno, třeba se to stane v afektu, ale vím stoprocentně, že to udělá!“ Brýle se mu sesunuly ke špičce nosu. „Vláďa Guth…? Chce zavraždit svoji ženu? No tak moment. Tohle vám doopravdy řekla?“ „Ano!“ Cítila jsem, jak mi hoří celý obličej. „Totiž…, ne tak úplně. Ono je to všechno mnohem složitější, nejsem schopná vám logicky vysvětlit…“ Roztřásla se mi brada. „Myslete si o mně cokoliv, ale snažně vás prosím, věřte mi! Zkuste s ní promluvit, donuťte ji, aby od něho utekla, protože jinak…“ Praštila jsem hlavou o desku stolu a rozbrečela se. „My dva ji přece nemůžeme nechat ve štychu, krucinál!“ S něhou, na jakou jsem u něj nebyla zvyklá, mě odvedl do koupelny. Podal mi skleničku vody. A prášek, který jsem spolkla dřív, než jsem stihla začít dumat nad jeho názvem. Pak jsem se umyla, osušila zarudlé oči, kajícně se svému chlebodárci omluvila za chvilkové pomatení smyslů, nasadila profesionální úsměv a šla přivítat první pacientky. Bylo půl čtvrté odpoledne a mně se za nic na světě nechtělo domů. Loudala jsem se podzimním městem, vdechovala vůni spadaného listí a horečně přemýšlela, co dál. Aspoň už tedy vím, proč jsem se vrátila na svět. Z jakého důvodu se mi tohle všechno děje. Poslali mě zpátky, abych své milované Elis zachránila život.
100 Ukázka elektronické knihy