plakát na podporu Třetí říše. Skupinka mladých žen kolem ní jako by vystoupila ze stránek Das deutsche Mädel. Všechny měly výrazné rysy, atletickou postavu a podle uniformy zastávaly v BDM vysoké postavení, ale i tak bylo zřejmé, kdo je jejich vůdkyně. Za touhle dívkou stála Elsa. Bylo jí patnáct jako Saře, ale byla o dobrých deset centimetrů vyšší, nepochybně díky dobré výživě, nebo prostě dostatku jakéhokoli jídla. Měla husté, lesklé vlasy, jaké by nejspíš mohla mít i Sara, kdyby měla čas se o ně starat. Oči měla velké a přátelské, s kapičkou octa skrytou v jejich živém výrazu. Vtom si Sara uvědomila, že ji někdo pozoruje. Vůdkyně děvčat z ní nespouštěla oči. Sara se pokusila uhnout pohledem, ale zjistila, že to nejde. Trvalo nekonečně, nepříjemně dlouho, než dívka odvrátila zrak, ale vzápětí šťouchla do děvčete vedle sebe a ukázala na Saru. Sara instinktivně věděla, že to není nic dobrého. Měla před sebou gang s nekalými úmysly, to jí bylo jasné, a věděla také, že se mu nemá šanci vyhnout. Přístup do téhle skupiny měla pod palcem vůdkyně, a pokud nebude souhlasit ona, nemá Sara šanci se s Elsou poznat blíž. Silou vůle se donutila dívat se jinam. Učitelé byli nevýrazná, bezútěšná sbírka letitých obleků a vlasů stažených do drdolů tak přísných, že jejich majitelky musela permanentně bolet hlava. Herr Bauer byl zaklíněný do nadměrného sedadla vzadu. Po jeho boku postával kostlivý Klaus a díky hnědé uniformě téměř splýval se stíny. Sara se naklonila ke svému doprovodu. „Myško, kdo je tamten člověk v uniformě? Učitel?“ Myška se rychle rozhlédla do obou stran. „To je Sturmbannführer Klaus Foch. Není učitel, jen sem prostě tak nějak patří. Má na starosti politickou čistotu našich – rozumíš – myšlenek. Nedělá nic zvláštního…“ „Takže neučí hudbu?“ 100
Sirotek bestie spionka sazba.indd 100
07.04.2020 21:41:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275646
Myška zvedla obočí. „Aha, tohle… ano, má rád piano. Má rád hudbu. Nebo spíš má rád holky, co na něco hrají.“ „Ticho,“ okřikla je šeptem jedna ze starších dívek v jejich řadě. Myška zmlkla a sklonila hlavu, ale maličko se pohupovala na špičkách a nepřestávala po Saře pokukovat. Po chvíli se k ní znovu naklonila. „Vypadá to, že byl dřív velké zvíře ve Sturmabteilung, v SA, rozumíš, jedna ruka s Röhmem a tak vůbec. Fochovi se nějak povedlo přečkat Noc dlouhých nožů, kdy Führer nechal všechny ostatní z SA popravit, ale povídá se, že náš kostroun už pak nikdy nebyl jako dřív. Je trochu, víš co, divný…“ Tentokrát se starší dívka natáhla, popadla Myšku za cop a škubla. „Říkala jsem, ať držíš zobák,“ sykla a ještě jednou za vlasy důkladně zatahala, než je pustila. Sara upírala pohled přímo před sebe a sledovala ji jen koutkem oka. Odpočítala třicet vteřin a teprve pak se na Myšku znovu podívala. Na tváři se dívence leskla stopa po slze. Saře se kolem spánků zatočil zuřivý vztek, a tak radši prudce zavřela víčka. V tom filmu o sjezdu nevystupovaly žádné týrané holčičky, ale Sara věděla, že za okraji filmového pásu, kam nikdo nevidí, se tahá za vlasy, a také se rozbíjejí výlohy a nevinné odvlékají do jakýchsi převýchovných táborů. Šetři síly na hlavní bitvu. Tady jde o přežití nejsilnějšího. Najednou ji rozrazila zima, jako by otevřela dveře do mrazivého večera. Uvědomila si, že její přeměna v malou bestii už začala. Učitel skončil zdlouhavé rozklady o plánech Poláků a Slovanů na utlačování německy mluvících národů Evropy a teď sliboval, jakkoli s lítostí, rychlou a ráznou protiakci. Přidal na hlase, ale i tak mluvil nudně a jednotvárně. „Musíte v Německo věřit tak pevně, jasně a opravdově, jako věříte ve slunce, měsíc a hvězdy. Musíte věřit v Německo tak, jako byste jím byly vy samy. Jako věříte tomu, že vaše duše směřuje k nesmrtelnosti. Musíte věřit v Německo, 101
Sirotek bestie spionka sazba.indd 101
07.04.2020 21:41:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275646
jako by váš život byl smrtí. A musíte pro Německo bojovat, dokud nenadejde nový úsvit.“ Při jeho závěrečných slovech dívky zasalutovaly a vykřikovaly pořád dokola Führerovo jméno. Začaly jednotným skandováním, ale slova se postupně rozplynula do hysterického, vzrušeného vytí. Ztuhlé úsměvy, vytřeštěné oči, rozpálené tváře. Pokaždé, když se k nim Sara přidala, měla pocit, jako by v ní něco umíralo. Hloupá bestie, hloupá bestie, opakovala si v duchu. Připadala si čím dál špinavější a nemytější. Konečně obřad skončil a řady dívek se rozpadly do drmolících skupinek. V síni se s poblikáváním rozzářilo elektrické světlo a všechno najednou působilo menší a dětinštější. Sara hledala pohledem Elsu Schäferovou, ale ta jako by ve všeobecném zmatku zmizela. Tohle nebude hladké vítězství hned první večer. Když teď viděla, jak se věci mají, připadala si tváří v tvář svému úkolu nekonečně maličká, a stejně hrozivě se nad ní tyčilo i nebezpečí. Jak dlouho bude trvat, než se někdo otočí a ukáže prstem na špinavou Židovku v jejich středu? Užuž se chtěla Myšky zeptat, co se od nich čeká dál, když okolní šum prořízl ostrý hlas. „Hej, ty nová! Neznáš naše písničky.“ Dívčin hlas zněl panovačně a jeho berlínský přízvuk vypovídal o drahém bydlení a služebnictvu. Saře neušlo, jak se Myška celá schoulila před vysokou dívkou, vůdkyní, která k nim mířila. Obklopovala ji její svita vysoko postavených uniforem BDM, které se skoro nepostřehnutelně rozestavily kolem Sary. Na ulicích Berlína a Vídně zažila podobné ústrky dost často, ale podařilo se jí potlačit nutkání utéct. Vejde Malá bestie, zleva. Zarazí se. Nemá důvod se bát. „Prosím?“ vyhrkla, naklonila hlavu do strany a vykulila oči. Srdce se jí v hrudi divoce třepotalo, a tak pomalu, neslyšně vydechla nosem. 102
Sirotek bestie spionka sazba.indd 102
07.04.2020 21:41:50
Ukázka elektronické knihy