ce se sentimentálně zasní nad mojí dráhou boxera a říká: „Pane Měrka, je vážně dobře, že jste přestal boxovat.“
Jsme rockové hvězdy, ale zabijáci
Kristy stála na pódiu a hrála na kytaru. Držela ji za krk a prudkým rozmachem udeřila do přilehlého stolu. Pořadatel se omráčeně zvedl ze židličky a zavřeštěl: „Tak tohle teda ve smlouvě nebylo!“ Dal jsem mu uklidňující facku, protože toho ve smlouvě nebylo daleko víc. Měl jsem předat ostatním lidem kulturní zážitek, ale sotva co jsem otevřel ústa, bylo mi sděleno, že to nikoho nezajímá. Zdrceně jsem si zapálil prskavku a začal se usmívat na jednu takovou žábu. Pohladil jsem ji po slizké kůži a dostal nápad. Řekl jsem Kristy: „Kvítku, nezbývá nic jiného, než aby ses chopila příčiny a následku!“ Pořadatel sice cosi chvíli mentálně namítal, ale utrhl jsem mu koule a šel si je připravit k baru. Prsatá barmanka na mě hleděla v extatickém vytržení, když jsem před ní praštil těmi varlaty. A protože byla nějak drze zvědavá, odřezal jsem jí pracně od cecků obě rozplyzle obrovské bradavky a přimíchal to k tomu svinstvu, zatímco Kristy stála na pódiu. Chvíli brnkala do strun, ale protože ti lidé ji zainteresovaně neposlouchali, jenom se mezi sebou drze bavili, rozhodla se, že se s tím teda párat nemá cenu. A právě ve chvíli, kdy jsem polykal ten téměř netekutý humus, ona se rozmáchla, a deska stolu explodovala v třísky. Jakýsi omezený mameluk na ni vyjel a vulgárně ji oslovil. To však neměl dělat. Vytrhl jsem bez očividného zájmu o realitu nohu od stolu 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275618
a zarazil mu ji do řitního otvoru a protáhl ji až za temeno lebky. Noha mu pak trčela asi deset centimetrů nad jeho průměrnou inteligencí. Machr jeden, hraje si na ego, a takhle to dopadá! Přistoupil jsem k němu čelo proti čelu a zatlačil mu oční bulvy do mozku – naštěstí tam žádný neměl! Poté jsem si znechuceně odplivl a požádal o chvíli ticha. Přečetl jsem do mikrofonu čtyři svoje povídky, otrávené staré existence odplachtily do závanu svých svraštělých poštěváčků a já se obrátil na Kristy a řekl jí: „Tak si dáme asi ještě pár piv a půjdem, ne?“ Kristy ale vytáhla ze somradla mlátičku na maso, a já už tušil, která bije. Zakryl jsem si dlaněmi oči a zaposlouchal se do následujícího lidského utrpení. Škvírou mezi prsty jsem spatřil kolem sebe proletět ženské ňadro chvíli poté následované šulinem. Bandička nadšených ortodoxních altruistů si začala rvát vlasy z hlavy a propagovat celosvětový mír tím, že si stáhla sympaticky zasmrádlé slipy, postavila se do kruhu a počala na sebe močit. Jejich vůdce ležel pod nimi na podlaze a snažil se tu jejich moč, pokud možno všechnu, zachytit do svých prostorně otevřených úst. Tak tohle je ta podpora Tibetu? nechápavě kroutím hlavou a cítím se podveden. Mým nitrem cloumal morální otřes a zděšení nad vrcholným amatérismem, s jakým byla celá akce provedena. A jako třešnička na dortu se do sálu vřítila sekta uondaných buddhistických mnichů. Ve skutečnosti to bylo důmyslně maskované komando čínských ultranacionalistů. Měli rudé zadky, v rukou třímali po sádrové bustě Mao Ce-tunga a se zaníceným fanatismem v očích se vrhli po návštěvnicích. Odkudsi vytasili dlouhé pendreky nabité elektřinou a začali to tam lískat. Chytil jsem Kristy za ruku a obratně jsme proskočili cihlovou zdí na ulici. Do97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275618
mů jsme to měli slabých 85 kilometrů, ale zvládli jsme to na jedničku. Běželi jsme po svých jeden z našich četných životních maratonů. Nakonec jsme se ale po dvaceti metrech složili před vchodem do nonstop krčmy a oba jsme vyplivli plíce. Pár alkoholiků se nad námi slitovalo a snažili se nás ukopat k smrti. Když jsem však do pootevřeného okna zaječel: „Máme peníze a chceme je všechny do jednoho prochlastat v této nádherné smrduté díře!“ tak netrvalo dlouho a na ulici se zjevil krčmář. V ruce třímal obrovskou pistoli, jíž se jal akceschopně vraždit. Na druhý den jsem se probudil u výslechu. Ležel jsem nahatý natažený na ocelové desce, byl jsem bit dřevěnou tyčí opatřenou dlouhými zrezivělými hřebíky a dotazován na takové ty hloupé dotazy typu: „Co jsi měl dneska k snídani?“ „Jsi ještě stále panic?“ „Co smýšlíš o otázkách masturbace?“ A jejich stupidita vyvrcholila tím, že mi stáhli z levé strany hrudního koše kůži a začali mi lít žhavý vosk do masa. Z čehož vyplývá jediné: Už nikdy v životě nepojedu na čtení, aniž bych si za ně nevzal honorář a spokojil se jenom s pitomou úhradou cestovného, pivného a žravného. Nejsem přece lidumil!
Šíleně blbá doktorka práv
Byla opožděná a vlastnila kancelář. Vůbec to nebylo daleko od smetiště – stejně však člověku nezbývalo než kroutit zmateně hlavou. Ležela na zápraží ve slunečních brýlích na rozkládacím lehátku. Z pohlavního orgánu jí trčel malý umělohmotný chlap v podobě zaoceánského Supermana, z kterého cosi teklo. Na obloze svítilo hovno a všude kolem se roz98 Ukázka elektronické knihy