„Díky, Lento,“ špitla jsem skrze staţené hrdlo, a dokonce se mi povedl i úsměv. „V pohodě. Bude to dobrý,“ mrkla na mne a potom se hned s úsměvem obrátila k muţům, kteří uţ začínali být netrpěliví. „Tak, pánové, a teď bychom si daly ten drink.“ Leslie se nenechal dvakrát pobízet a uţ Lentě podával sklenku s jejím likérem. Můj společník – vzpomněla jsem si i na jeho jméno – říkal, ţe se jmenuje Steve, hned natahoval ruku se sklenkou ke mně. Nezbylo mi nic jiného, neţ s díky přijmout a připít si s nimi. Naštěstí to byl jen Henryho sladký likér, takţe jsem se nemusela bát, ţe se opiju, tak jako tehdy, po šerifově návštěvě. Jak mi to najednou připadalo dávno! Jak mi připadala vzdálená ta lehkováţná holka, kterou jsem tehdy byla. Aţ dlouho po půlnoci se mi konečně podařilo uniknout rozjařené společnosti. Dole v baru a tančírně to sice ještě ţilo, ale já uţ neměla sílu odmítat čím dál drzejší návrhy opilých chlápků. Dřív mě to bavilo, ale teď uţ jsem tím byla unavená a věděla jsem, ţe takhle dál ţít nechci. Tolik jsem se za těch pár dní s Charleym změnila?
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275616
15. V PASTI Lenta dodrţela slovo. Nezapomněla na mne a potom, co jsem jí podrobně seznámila s Carverovými poţadavky a nátlakem na mne, přišla s pár návrhy, jak mi pomoci do doby, neţ se Charley vrátí s penězi. V první řadě mi nabídla nezištnou půjčku. Celých čtyři sta dolarů! Překvapila mne. Vůbec jsem netušila, ţe tak lehkováţná dívka jako ona, je natolik rozumná a velkou část peněz si ukládá. Moje starosti mne tolik pohltily, ţe mne přestalo zajímat dění a lidi kolem. A ona přesto teď byla ochotná mi půjčit ze svých vlastních úspor. Přijala jsem s velkou vděčností její peníze a raději nepřemýšlela, jakým způsobem jsou vydělané. Byla to ostatně Lentina volba a učinila ji dobrovolně. Kdeţto mne k tomu chtěli donutit. Lentiných čtyři sta dolarů mi mělo pomoci na další dva týdny. Snad se Charley do té doby uţ vrátí. Ale tím Lentina pomoc neskončila. Přiměla mne pátrat v minulosti a hledat někoho, na koho bych se mohla obrátit o pomoc. Někoho, kdo by byl ochotný mne u Carvera vyplatit. Věděla jsem, ţe dědeček na tom sice není nijak špatně, ale takovou sumu by dohromady nikdy nedal. Jeho tím nemá smysl zatěţovat. Ale moţná – Kurt, můj bývalý snoubenec. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si byla jistá, ţe on mi pomůţe. Vţdyť mne přece miloval, a dokonce mi přísahal, ţe ţádná jiná ţena si jeho srdce nikdy nezíská. Řekla jsem o něm Lentě a ta mi okamţitě přikázala napsat mu telegram. Představovalo to pro mne sice ustoupit ze své hrdosti a přiznat chybu, ale jestliţe mi to pomůţe dostat se z téhle situace – budiţ. - 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275616
S novou nadějí jsem odnesla telegram na poštovní úřad dřív, neţ si své rozhodnutí rozmyslím. Zpráva z domova přišla během pár dní. Moje naděje vylétly do oblak, aby vzápětí spadly aţ na samé dno pekla. Telegram neposílal Kurt, ale Joan, moje nejlepší kamarádka. Velmi stroze mi oznámila, ţe oba s Kurtem litují, ale vzhledem k tomu, ţe nedávno oslavili svatbu a zařizují si domácnost, nemohou mi nijak finančně vypomoci. A ţe si nepřejí, abych je ještě někdy kontaktovala a připomínala jim tak chvíle, které byly pro Kurta velmi těţké. Takhle se tedy věci mají. Joan opravdu dlouho nečekala a po mém útěku jistě ihned velmi ochotně poskytovala Kurtovi útěchu. Ta proradná potvora! Ve vzteku jsem list se zprávou zmačkala a vší silou jím mrštila proti zdi. Lehounce se odrazil a odkutálel se. K čertu s vámi všemi! Poradím si i bez vás! Ale ta zrada bolela víc, neţ jsem čekala. Kurt byl přece můj. Kam zmizely všechny ty sliby a řeči o tom, jak moc mne miluje a nemůţe beze mne ţít? Ţe jsem jeho jediná a jiné ţeny ho nezajímají? Ţe já jsem ta pravá? Nezapomenutelná? Ha! Jsem pryč teprve pár měsíců a on se oţení s mojí nejlepší kamarádkou. Bývalou kamarádkou. Ta zrádná Joan dlouho nečekala. Určitě ho svedla, odloudila mi ho, ukradla. Měla jsem vztek a cítila se podvedená, přestoţe jsem to byla já, kdo náš vztah s Kurtem ukončil. Ale nějak jsem si na něj dělala stále nároky. Počítala jsem snad v skrytu duše, ţe se k němu někdy vrátím? Myslela jsem si, ţe na mne bude čekat věky? Jak hloupé! Takţe jsem zase sama a musím to nějak vyřešit i bez pomoci z domova.
- 100 -
Ukázka elektronické knihy