/ 98 / Olomoucké babické učení bylo ohroženo zřízením babické školy v Brně, k němuž došlo v roce 1882. Nakonec ale v Olomouci zůstalo, i když personálně i odborně za Brnem pokulhávalo. Na samém konci 19. století měla porodnice 71 lůžek, jejím prvním primářem byl jmenován přednosta babické školy Eduard Frank.364 Až do roku 1899, kdy se E. Frank zasloužil o vybudování nové porodnice v areálu olomoucké nemocnice v Nové ulici na Tabulovém vrchu, probíhala výuka v německém gymnáziu v bývalé aule univerzity a praxe se odbývala v nemocnici. Babické kurzy se otevíraly dvakrát ročně, vždy 1. března a 1. října, pro 70–80 žákyň. Výuka probíhala už jen v němčině.365 Roku 1914 byly v Olomouci i Brně kurzy pro báby přerušeny, i když byly připravovány: „Pan prof. dr. Riedinger v Brně a prof. dr. Frank v Olomouci vzhledem k nynějším existenčním poměrům porodních babiček uznali za vhodné nezvyšovat počet babiček,“366 sdělil na konci roku 1914 Věstník věnovaný zájmům porodních babiček. Nicméně na rozdíl od Prahy, která po vzniku ČSR ukončila kurzy pro báby a čekala na nové pokyny, jak Olomouc, tak Brno ohlásily na začátku roku 1919 obnovení kurzů pro porodní asistentky, proti čemuž Ústřední jednota porodních asistentek vehementně protestovala.367 Zdá se ale, že v Olomouci v prvních letech republiky nové kurzy otevřeny nebyly; další kurz je bezpečně doložen ve školním roce 1926/27, a to na podzim 1926 „v jazyce státním“, na jaře 1927 v němčině.368 Byl opět jen pětiměsíční.
364 365
366 367 368
Eduard Frank (1862–1933), německý lékař, ředitel olomoucké porodnice. Věra Vránová: Výuka babictví a porodní asistence v Olomouci. In Kontakt: časopis pro ošetřovatelství a sociální vědy ve zdraví a nemoci, 2008, č. 2, s. 459–461; též Porodnicko-gynekologická klinika. Historie; dostupné na https://www.fnol.cz/porodnicko-gynekologicka -klinika-historie-sekce_114.html; též ČLČ, r. 42 (1903), s. 1212–1213. VVZPA, r. 2, č. 11–12, listopad – prosinec 1914, s. 12. VVZPA, r. 1919, č. 3, s. 3–4. Přípis OSP v Liberci liberecké městské radě, SOkA Liberec, Archiv města Liberce, inv. č. 622, sign. 261, Škola pro porodní asistentky, pozdější státní ústav pro vzdělání a výcvik porodních asistentek v Liberci, 1910–1945, kart. č. 400.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275578
/ 99 /
Vý u k a b a b i č e k v B r n ě Zmínili jsme, že základy institucionalizované porodní péče v Brně jsou spojeny se založením Císařsko-královského všeobecného zaopatřovacího ústavu, jenž vznikl na základně dvorského dekretu z roku 1784. Původní umístění v budově bývalé vojenské nemocnice a sousedního městského špitálu u sv. Štěpána nevyhovovalo, a tak se roku 1784 ústav přestěhoval do zrušeného kláštera dominikánek u sv. Anny v Pekařské ulici a do přilehlých budov – odtud název Nemocnice u sv. Anny. Instituce, která zahájila svou činnost 2. ledna 1786, zahrnovala nemocnici, blázinec, porodnici (s tajným oddělením), nalezinec a sirotčinec. Byla v něm lůžka pro 128 nemocných, 40 pohlavně nakažených, 28 nedělek a 120 nalezenců a sirotků.369 Prvním ředitelem ústavu se stal Thomas Pötzl.370 Pro rodičky zde existovaly čtyři tarifní třídy; evidenční kniha z dvacátých let dokládá existenci už pouze tří platebních tříd.371 Chod nemocnice byl financován z úroků plynoucích z kapitálu moravského stavovského úvěrového fondu, ročně to bylo 17 200 zl. Částka se dělila mezi zemskou nemocnici a zemskou porodnici.372 V roce 1786 zde bylo ošetřeno celkem 938 pacientů, z toho 136 rodiček, které tak tvořily 14,5 % z celkového počtu nemocných. Během první poloviny následujícího století počet ošetřených stoupal, nicméně počet rodiček spíše stagnoval: 1790 – 109 rodiček, tedy 5,8 % z celkového počtu ošetřených, 1800 – 86 rodiček, tedy 4,3 % z celkového počtu ošetřených, 1810 – 338 rodiček, tedy 12,5 % z celkového počtu ošetřených, 1844 – 714 rodiček, tedy 8 % z celkového počtu ošetřených.373 Od dvacátých let 19. století se ústav potýkal s nedostatkem lůžek i vzrůstajícími finančními problémy, k nim se přidal nedostatek lékařů a ostatního zdravotního personálu. Hygienické podmínky se stávaly 369 370
371 372 373
Miloslav Sládek et al.: Stoleté úsilí o zrození nového života. 1888–1988. Brno 1988, s. 9. Jindřich Obršlík: Zemská porodnice v Brně 1820–1930. Brno 1975, s. 2; M. Sládek et al.: Stoleté úsilí, s. 9. Thomas Pötzl, data nelze dohledat. Zemská porodnice v Brně, Inventář k fondu, s. 3. Zemská porodnice v Brně, Inventář k fondu, s. 38. J. Obršlík: Zemská porodnice v Brně, s. 3–5.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275578
/ 100 / neúnosnými a drobné stavební úpravy a přístavby tento problém neřešily. V roce 1856 se porodnice s nalezincem přestěhovala do dvoupatrového domu v Olomoucké ulici č. 28; kapacita pak byla navýšena pronájmem dvou sousedních nájemních domů. Porodnice tak měla 25 lůžek pro rodičky, 35 lůžek pro šestinedělky a 35 lůžek pro děti. Podobně jako v Praze i v Brně byl v roce 1862 celý ústav převeden do zemské správy; převedení bylo schváleno výnosem ministerstva vnitra z 11. února 1862, č. 538 X I/St. M.374 V druhé polovině šedesátých let zde probíhalo kolem 1200 porodů ročně; vedle primáře, sekundáře, školní a pomocné porodní báby a deseti ošetřovatelek zde pracovali vrátný, správce, kontrolor, topič, uklízečka, čtyři pradleny a tři údržbáři.375 Později bylo zřízeno místo druhého sekundáře. Ačkoli v porodnici působila školní porodní bába, nic nenasvědčuje tomu, že by zde už v šedesátých či sedmdesátých letech byla i babická škola. V dalších letech počet porodů klesal (1092 v roce 1866, 702 v roce 1971 a jen 484 v roce 1877). Svobodné matky z celé Moravy volily raději porodnici vídeňskou, jejíž nalezinec nabízel výhodnější podmínky; v Brně navíc v platebních třídách docházelo k zvyšování taxy.376 A když na základě zdravotního zákona z roku 1870 (Morava ho přijala roku 1884) byl omezen a o deset let později zrušen nalezinec (víme, že zůstal jen při zemské porodnici v Praze), začaly rodičky, rozhodnuté slehnout v ústavu, dávat jednoznačně přednost porodnicím v Dolních Rakousích, což v Brně způsobilo trvalý pokles porodů – v roce 1881 jich zde proběhlo jen 183.377 To už stál v čele brněnské porodnice mladý lékař, klagenfurtský rodák Hubert Riedinger,378 bývalý asistent vídeňského profesora Carla Brauna von Fernwald.379 Byl tedy, na rozdíl od pražských porodníků, 374 375 376 377 378 379
Zemská porodnice v Brně, Inventář k fondu, s. 8. J. Obršlík: Zemská porodnice v Brně, s. 6, 8–9; M. Sládek et al.: Stoleté úsilí, s. 11–13. ČLČ, r. 17, č. 5, s. 5. M. Sládek et al.: Stoleté úsilí, s. 13. Hubert Riedinger (1848–1936), gynekolog a porodník, vládní rada. Carl Braun von Fernwald (1822–1891), jako řádný profesor vídeňské porodnické kliniky pro lékaře působil od roku 1856, v letech 1867–1871 děkanem lékařské fakulty, v ak. roce 1868/1869 rektorem vídeňské univerzity.
Ukázka elektronické knihy