odpověď. Rodina se objedná na hromadný focení. Křepčí před fotoaparátem v nejrůznějších kostýmech, zatímco on díky tomu o nich zjistí veškeré informace, které potřebuje. Kolik jich je, kolik jim je, jejich adresu a podobně. Jakmile nějaká z rodin zapadá do jeho vzorce, pak už pro ně není cesty zpět,“ vychrlil náhle na Nikitu svoji teorii. „Pěkně zvrácenej hajzl. Ale má to spočítaný. Díky tobě. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě k tomu přibral,“ odvětil Nikita s velkým vděkem ve tváři. Viktor nechtěl nic zakřiknout. Uvnitř však tušil, že je to pořádně horká stopa. Konečně mají vodítko, které je s trochou štěstí dovede k pachateli, ale především také k malému Nikolaji, jehož život visel na vlásku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275557
KRUH SE UZAVŘEL
Anatoly měl sbaleno. Čekalo ho poslední rozloučení s rodinou Jeseninových. Od únosu jejich syna je navštěvoval téměř každý večer a zpovzdálí si užíval jejich utrpení. Vše krásné však jednou končí. Dnes si užije jejich smutku naposledy. Většinou rodiny trápil mnohem delší dobu, nicméně nyní bylo potřeba vše řádně přehodnotit a celý proces rapidně zkrátit. Důvodem bylo nedávné slídění nezvaného hosta okolo jeho pozorovatelny. Nechybělo mnoho a málem na sebe narazili. Ještě že je Anatoly natolik opatrný a pokaždé se ke svému cíli plíží s největším respektem. Neměl tušení, zda se jednalo o policii, či náhodného turistu. Doufal v nejlepší, počítal však s nejhorším. Proto dospěl k rozhodnutí vše uzavřít a urychlit. I za cenu nedokončení celého plánu. Tím měl na mysli dohnání paní Jeseninové svými postupnými návštěvami do takového stavu, až si sáhne na život. Než se usadil do svého vozu, vydal se nejdříve do stodoly zkontrolovat malého Nikolaje. Nadzvedl a odsunul víko od skruže, rozsvítil baterku a paprsky světla nasměroval na dno jámy. Chlapcovo tělo tu leželo bez známek života. Promáčené, špinavé a schoulené do klubíčka. Téměř týden mu nedal najíst a sklenici vody dostal naposledy před dvěma dny. Vše nasvědčovalo tomu, že se jeho duše
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275557
odebrala na onen svět. Anatoly se ještě více nahnul přes hranu a pohledem zaostřil na jeho hruď. Zpozoroval nepatrný pohyb. „Ještě žije. Má to ale tuhý kořínek,“ zašeptal si pro sebe a s podivem zakroutil hlavou. Víkem zakryl otvor nazpět, zamkl a vyrazil za jeho rodiči. Během cesty si v hlavě rovnal myšlenky, chystal si plán na dnešní večer a psychicky se připravoval na svoji poslední návštěvu. Zaparkoval na svém místě, auto zakryl větvemi a vydal se rovnou k jejich domu. Terén měl zmapovaný a nazpaměť znal každý metr zdejší krajiny. Schoval se za svůj oblíbený strom a pomocí dalekohledu začal pozorovat jejich stavení. Téměř okamžitě bylo jasné, že tu není ani noha. Měl z toho velikou radost. Schoval dalekohled zpět do batohu a vydal se k jejich domu. Pomocí šperháku si otevřel a vyšel do prvního patra. Zamířil rovnou do dětského pokoje. Na rozdíl od jeho poslední návštěvy tu bylo precizně uklizeno a vše bylo naskládáno do úhledných komínů. Posadil se na chlapcovu postel a dlouze se zamyslel. Celá ta situace ho vrátila do jeho dětství. Do období, kdy si mohl o svém pokoji plném hraček nechat jenom zdát. Do období, kdy místo bezstarostného hraní si s rodiči a kamarády trávil většinu času mezi zdmi sirotčince, trestán za sebemenší prohřešek a klukovinu. Mráz mu projel po zádech. Vzpomínek a sentimentu bylo více než dost. Zvedl se z postele a popadl největší chlapcovu fotografii, kterou v pokoji našel. Fotografii, na které Nikolaj objímal svého psa a tvářil se opravdu šťastně. Sešel s ní po schodech do jídelny a postavil ji ke stolu, přesně na židli, na které sedával. Přišlo mu to neuvěřitelně
100 Ukázka elektronické knihy