Prokletá věž
„Ne, ale pokud mě paměť neklame, bylo to hlavní sdělení.“ „Někdy vážně nesnáším tvoji paměť.“ Myšín potřásl hlavou. „Cos mu řekla?“ „Na tom nezáleží. Je to jen na pár dní a pak už to bude jedno.“ Pochybovačně se na ni zadíval. „Vážně mám teď velkou důvěru v celý ten podnik s věží.“ „Bude to dobré.“ „Stejně ho budu držet pro jistotu na mušce. Jeden divný pohyb a schytá to.“ Lovka si povzdychla. „To bude paráda – až zkusí uhýbat pasti, střelíš ho do zad, on s sebou strhne Kubrúna a my dva si pak budeme tahat sirky, kdo koho zastřelí první, než nás dostane nějaká kletba. Vážně paráda.“ „To tys mu řekla něco hnusného!“ „Já vím.“ Položila si hlavu na kolena a zavřela oči. „Všechno je poslední dobou podělané.“ „Je. Tak snad se aspoň Kubrún vrátí s dobrýma zprávama.“ „Jako by s nima poslední dny chodil, co?“ „No tak, neber mi naději,“ usmál se Myšín. „Abe je mrtvý. Co horšího by se ještě mělo stát?“ * * * Kubrún se mlčky opíral o stěnu a zachmuřeně civěl na Marlonův dům. Městská hlídka dorazila a s křikem a drnčením příručních zvonů teď odháněla celou řadu čumilů a kolemjdoucích, kteří zírali. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275555
Michaela Merglová
Zeď i dveře byly od krve. A i když už hlídka dům zavřela, Kubrún věděl, že se mrazení z pohledu na rudou podlahu a posekaná těla zrzavých Marlonů, Fina a Tichošlapky ještě dlouho nezbaví.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275555
10.
J
eště!“ Pískle udeřil korbelem do stolu tak silně, že sebou zbytek osazenstva trhl. Otrok z kuchyně rychle přispěchal s novým pivem a bez jediného slova donesl i pro Hlavatu a Bručouna, kteří dopili o poznání tišeji. Hlavata nebyl moc nadšený z toho, že sedí zrovna tady, v hnusné, zaplivané díře, kam předtím sledovali Fina, ale déšť trochu utlumil pach barvíren a ebenový trpaslík v kombinaci s mohutným Bručounem tvořili dostatečně odstrašující dvojici, aby jim všichni vykazovali respekt. Dokonce i děvky, které pro ně měly předchozí noci jen pohrdání, po nich teď zvědavě pokukovaly. Možná za to mohla krev na Bručounových rukávech. Možná Pískleho bandalír, který si při příchodu sundal a položil vedle sebe, jako by vyzýval každého, kdo by si na něj troufl. Hlavata sfoukl hustou pěnu a usrkl. I pivo mu přišlo lepší než ty včerejší chcanky. „Piješ jak baba,“ ušklíbl se trpaslík a na jeden zátah do sebe překlopil půlku korbele. Hlasitě říhl a otřel si rty.
„
99
Ukázka elektronické knihy