Psí hrdinové
„Všechno to do sebe zapadá. Duke je tak citlivý – vždyť dokázal vycítit mou bolest, když mi umírala babička. Je to sice neuvěřitelné, ale pochopitelné,“ říká Jenna. A tato naprosto úžasná věc, kterou dokázal její pes, v Jenně jen upevnila víru, že všichni psi jsou obdivuhodní. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275520
Duke
„Ta věc s Dukem je pro mě samozřejmě výjimečná, protože se jedná o našeho psa, ale vezměte si všechny ty policejní psy, psy, kteří dokážou najít bomby, nebo ty, kteří vyskakují z helikoptéry! Jsou to úchvatní, úchvatní tvorové!“
Harper si ponechali v nemocnici ještě dva dny a rodiče pochopitelně trávili celou tu dobu u jejího lůžka. O Mattea a Dukea se zatím starali Ericovi rodiče, Kevin a Maria. Ti byli velice dojati Dukeovým počínáním během oné noci a jeho odhodláním zachránit milované vnučce život. „Vyprávěla jsem jim o tom a Kevin pak napsal na Facebook něco jako ‚Tohle je náš Duke – hrdina, který zachránil naši Harper‘, čímž ve stručnosti shrnul, co se opravdu stalo. A potom se rozpoutal mediální hon,“ vzpomíná Jenna. Po příběhu zachráněného psa, který se sám stal zachráncem, se okamžitě vrhly místní sdělovací prostředky a posléze i národní a mezinárodní média. Jenna dnes připouští, že bylo velice těžké vyrovnat se s tak obrovským náhlým zájmem o jejich čtyřnohého miláčka. „Ta reakce mě překvapila a musím přiznat, že někdy i obtěžovala,“ dodává k tomu. „Všelijací lidé se vrhli na náš příběh a snažili se z něj udělat senzaci. Jistě, chtěla jsem, aby se náš zážitek se šťastným koncem dostal na veřejnost, jenže pak jsme přišli domů a mezi dveřmi jsme měli zastrkané stovky vizitek. Jednou mě dokonce zvali do Kalifornie do televizní show The Doctors. Odpověděla jsem jim něco ve smyslu: ‚Podívejte se, málem mi umřelo dítě, takže rozhodně nehodlám létat přes celé Státy, chci zůstat doma se svou rodinou!‘“ Nakonec však Jenna vzala média na milost, protože si uvědomila, že vypravování o Dukeovi může povzbudit spoustu dalších lidí k tomu, aby adoptovali psa z útulku. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275520
Psí hrdinové
„Sice jsem občas bojovala s protichůdnými pocity, ale řekla bych, že je to úžasné,“ hodnotí dnes. „Lidé se o tom musí dozvědět, protože existují tisíce zvířecích nalezenců, kteří potřebují pomoc.“ Jennu velice pohoršuje všeobecně rozšířený názor, že zvířata z útulků jsou navždy poznamenána prožitým traumatem, a ve všech svých rozhovorech i vystoupeních před kamerou se snaží lidi přesvědčit, že osvojeným zvířatům musí věnovat stejnou míru pozornosti a empatie jako malým dětem. „Když máte dítě, taky si nemůžete předem vybrat, jaké bude. Nemůžete si navrhnout ideální bytost, musíte se naučit žít s jeho špatnými vlastnostmi, protože vaše láska všechno překoná,“ vysvětluje Jenna. „A úplně stejné je to se zvířaty z útulku. Berete si je s tím, že budete muset zapracovat na tom, aby se cítila lépe.“ Nyní už pětiletá Harper si na onu noc, kdy málem zemřela, samozřejmě vůbec nevzpomíná, ale každému hrdě vykládá o svém oddaném psím příteli. „Když se jí na to někdo zeptá, pokaždé odpovídá: ‚Můj Dukey mi zachránil život.‘ Jsou si velice blízcí od samého začátku, Harper třeba líže zmrzlinu a pak ji dá olíznout Dukeovi. Nebo se s ním dělí o hranolky. Myslím ale, že by mezi nimi důvěrný vztah vznikl tak jako tak. Je to dáno jejich povahou.“ Matteovi je jedenáct a na rozdíl od své sestry si děsivý zážitek dobře pamatuje, což jenom upevnilo pouto mezi ním a psem. „Harper o tom vypráví ráda, ale byla tehdy ještě malinká. Matteo to všechno viděl a pamatuje si toho víc než já. Je to citlivý kluk. Samozřejmě miluje svou malou rozjívenou sestru, ale Dukea přímo zbožňuje. Když začal chodit do školy, mluvil o tom jako o něčem bombastickém: ‚Tohle je můj pes, který zachránil mou sestru – je to vlastně něco jako můj bratr.‘“ „Pamatuju si, že jsem svému tátovi jednou poslala fotku Mattea s Dukem a on mi odepsal: ‚Není nad přátelství chlapce a jeho psa.‘ Už o tom bylo napsáno tolik příběhů,“ říká Jenna. 100 Ukázka elektronické knihy