98
Anna-Lou Weatherley
„Dvojčata? Ne. O tom nemluvila. Ještě ne.“ Monica malinko zdvihne levé obočí. „No,“ pronese energicky, „Laurie byla osm měsíců těhotná. Čekala dvojčata, když zjistila to o tom Robertově tajném životě. V tu dobu byla šťastnější než kdykoli předtím. Neměla nejmenší podezření. Těšila se, že bude maminkou, a pak na to přišla.“ „Co se s těmi dvojčaty stalo?“ Tentokrát je překvapená Monica. „Ježíši, ona vám fakt neřekla vůbec nic? No, tenkrát, když přišla na Robertův dvojí život s tou Claire, byla zoufalstvím úplně bez sebe, asi si to dokážete představit. Chci říct: asi jako každá ženská v podobné situaci. K tomu všemu byla ve vysokém stupni těhotenství, znáte to, hormony, přecitlivělá… A ty lži, zrada, faleš… No, v tu chvíli se jí zhroutil celý svět – ona se zhroutila.“ Z Moničina hlasu úplně cítím zoufalství té situace, kterou popisuje. „Vydala se za ním do práce, když se to dozvěděla, aby ho konfrontovala. No, a tehdy se to stalo.“ „Co se stalo?“ „Ta nehoda přece. Jela po M25, brečela, byla zhroucená, hysterická, těhotná… naprosté zoufalství a beznaděj – tedy, takhle mi to popsala. Nesoustředila se. Kvůli slzám ani pořádně neviděla. Jela asi i rychleji než obvykle. Prý snad i pršelo. Když se pokusila přejet z pruhu do pruhu, ťukla o druhé auto, nebo tak nějak – už si to přesně nevybavuju – no, prostě ztratila kontrolu nad autem a sjela mimo silnici, projela svodidly a ve sto dvaceti se otočila na střechu. Auto bylo na kaši. Trvalo skoro šest hodin, než ji z něj vytáhli. Když ji konečně dostali ven, byla skoro mrtvá.“ Monica uhne pohledem, jako by vzpomínání na všechny ty detaily bylo pro ni příliš bolestivé. „Utrpěla příšerná zranění: protržená plíce,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275519
MANŽELÉ Z CEDROVÉ ULIČKY
99
zlámaná žebra, rozdrcená klíční kost, vnitřní krvácení a další věci. Bože, ani si to nedokážu všechno vybavit… Celý katalog hrůzy; vlastně teprve teď začíná trochu fungovat. V podstatě byl zázrak, že vůbec přežila.“ Srdce mi bije jako o závod a v hlavě mi znovu vytane představa zraněného ptáčka. Vím, co teď přijde. „Ty děti už nemohli zachránit. Obě zemřely uvnitř ní. Vlastně nejhorší náraz schytalo břicho. V nemocnici je z ní museli vyoperovat. Holčička a chlapeček. Říkala jim Milo a Nancy.“ Polije mě ledová hrůza. Autonehoda. Mrtvá miminka. Rachel. „Nikdy se z toho úplně nedostala. Chci říct: fyzicky víceméně ano, ale mentálně, emocionálně…“ Vrtí hlavou. „Kdo by se z tohohle dostal?“ Polknu a přikývnu. Ano. Kdo by se z tohohle dostal? „A potom?“ Monica zase potřepe hlavou, obličej se jí zkřiví bolestivou grimasou. „Propadla se do deprese, chudinka. Smrt těch miminek… Myslím, že to byla ta nejhorší rána…“ Odmlčí se a pečlivě volí slova. „Mělo to obrovský dopad na její psychiku. Já to vím, byla jsem toho přímým svědkem. Naprostá devastace. Rozsypala se na kousky. Byla pod lékařským dohledem, dostala antidepresiva, sedativa a spoustu dalších léků. Trpěla vážnou posttraumatickou stresovou poruchou a měla sebevražedné sklony. Začala užívat prášky podle svého úsudku.“ Monica na mě pohlédne trochu provinilým pohledem. „A zapíjela je spoustou alkoholu. Zanedlouho si vypěstovala silný návyk, i když se asi nedá říct, že se z ní stala alkoholička. Prostě jen nedokázala… nedokázala se s tou bolestí poprat. Absolvovala velké množství terapií. Stále se schází s terapeutem, myslím. Do práce se vrátit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275519
100
Anna-Lou Weatherley
nemohla, to je jasné. Robert si musel vzít volno, aby o ni mohl pečovat a pomohl jí postavit se znovu na nohy. Doslova. Protože několik měsíců nebyla schopná ani chodit.“ Trochu opovržlivě se zasměje. „Tvrdil, že ho ta nehoda zdrtila. I když o tom mluvil málokdy. Tedy se mnou rozhodně ne. Připadalo mi, že na to, co se stalo, vypadá dost v pohodě. Podle mě byl chladný a bezcitný. Musela jsem Laurie odpřisáhnout, že o tom všem neřeknu ani slovo, když se nastěhovali do Cedrové uličky. Nechtěla, aby to sousedé věděli. Neunesla by, kdyby ji litovali nebo tak. Chtěla od toho prostě utéct. Chápala jsem ji… Chápu ji.“ Monica všechno vypráví s takovou melancholií v hlase, jako by i ona měla důvod chtít někam utéct. „Je to hrozný, tragický příběh, detektive. To, co si vytrpěla, bylo –“ „Ale chtěli dát manželství zase do pořádku? Laurie a Robert? Nastěhovali se do té ulice a pokoušeli se o nový začátek? To měli v úmyslu?“ Snažím se poskládat všechny střípky toho všeho, aby mi ta smutná tragédie dávala smysl. Monica se sarkasticky uchichtne. „Hm, no, to měli. Nebo si to tak aspoň Laurie myslela. Navrhla jsem jim, aby se nastěhovali blíž ke mně, abych mohla Laurie pomoct dát se znovu do kupy. Jak jsem říkala, jsme vlastně skoro sestry. Když mi zemřel Dougie, hrozně mi pomohla; aspoň jsem jí teď mohla oplatit, co pro mě udělala. Když se prodával ten dům naproti mému, rozhodli se ho koupit. Robert jí řekl, že to pro ně bude nový začátek, a znovu slíbil, že to teď už bude lepší. Samozřejmě zatajil, že se stále schází s milenkou, s tou Claire. Ta ženská musí mít hroší kůži, ať je to, kdo je to. A asi nemá žádný podělaný svědomí, ta mrcha. Vypadá to, že Ukázka elektronické knihy